Konec v reprezentaci Bez her, bez výčitek
Zbyněk Michálek tuze chtěl do Koreje. Marně. I proto se loučí.
Jan Daněk hokejový reportér MF DNES
řejmě žádný jiný český hokejista kvůli olympijské vidině neobětoval tolik.
V Arizoně nechal manželku Helenu. Jen na displeji pozoruje, jak vyrůstají jeho tři děti.
V sezoně prodělal tři nepříjemné úrazy hlavy, zbloudilý puk mu vyrazil sedm zubů. „Když mluvím nebo se směju, musím lidi strašit,“prohodí Zbyněk Michálek. Vždy se však obdivuhodně rychle vrátil na led.
Jenže do olympijského výběru trenéra Jandače se chlapík otřískaný 13 sezonami v NHL nevešel. „Je to zklamání,“přizná 35letý Michálek. „Na druhou stranu nemám výčitky svědomí. Neřeknu si: Že já blbec to nezkusil! Udělal jsem pro olympiádu všechno, ale nepovedlo se,“dodává obránce pražské Sparty.
Už jste skousl, že se do Koreje nepodíváte?
poháru oznamoval konec. A vidíte, ještě jsem zkusil zabojovat o olympiádu. Netušil jsem, že se to takhle může vyvrbit. (absence hráčů z NHL v Koreji – pozn. aut.) Po Světovém poháru jsem říkal, že je konec, ale nebyl. Teď už vím, že je to v repre definitivní konec. Ten čas někdy musí přijít.
Jak se vám hledá motivace do zbytku extraligové sezony?
Nemám s tím žádný problém. Máme parádní partu, děláme všechno pro to, abychom nepovedenou sezonu otočili. Chci dokázat, že na to ještě mám. Nerad bych si zkazil jméno na konci kariéry a zároveň věřím, že dokážu pomoct týmu. Chci i vrátit vedení Sparty to, že mi věřilo. Klub se snaží vylepšit a posílit tým. Je vidět, že vedení ani nám v kabině to není jedno. Věřím, že forma přichází v pravý čas, dostaneme se do play-off, kde se může stát cokoliv a hodně expertů a lidí, kteří nás odepsali, můžeme překvapit.
Litoval jste, že jste se z Ameriky vrátil do Evropy? syn a dcera, že táta kvůli práci musí odletět?
Jo, moc dobře. Klukovi je osm a poslední týden, než jsem odjel, každý den brečel. Lámalo mi to srdce, jsou to emotivní chvíle. Děti strašně rychle rostou. Naštěstí v dnešní době technologií jsem s nimi aspoň nějak v kontaktu, posíláme si fotky a videa. Rodina tady byla na Vánoce a přes Nový rok a užili jsme si to. Sám jsem Vánoce v Česku zažil po nějakých 18 letech a byl to parádní zážitek. Děti s manželkou už odletěly a jsem tu zase sám.
Jak se vám zamlouvá život slaměného vdovce?
Je to fakt nezvyk a někdy je to i smutné. Jste sám a večery jsou dlouhé. Byl jsem zvyklý se hned po tréninku hnát pro děti do školy, s malým pak na trénink nebo s dcerou na tenis. Večer se stará- te o večeři, děti dělají úkoly, a najednou mi tyhle věci odpadly. Teď mi skončí trénink a já vymýšlím, co budu dělat, komu zavolám, s kým bych zašel na oběd nebo na večeři. Horší to bylo třeba v listopadu, když jsem přicházel. Mezi zápasy byly dlouhé pauzy, bydlel jsem v hotelu. Naštěstí teď hrajeme hodně zápasů, cestujeme, trošku mi to připomíná program z Ameriky.
Až skončí extraliga, vracíte se do Arizony. Co bude dál?
Další plány nemám. Uvidím, jak na tom budu zdravotně, co řekne rodina. Buď budu pokračovat v Evropě, nebo zůstanu v Americe a skončím. Jiná varianta není.
Mnoho sportovců konec kariéry oddaluje, vy naopak působíte vyrovnaně...