USA válčí v Afghánistánu 6 000 dnů. Dá se to vyhrát?

Tálibán je při chuti, už ohrožuje 70 procent území Afghánistánu. Po téměř 17 letech války to není dobré vysvědčení. Američtí stratégové nyní spíše než o vítězství uvažují o scénářích, jak totálně „neprohrát“.

Afghánistán je nejdelší americkou válkou – trvá už zhruba šest tisíc dnů.

To je víc než americké angažmá v 1. světové válce, 2. světové válce a korejské válce dohromady.

Přes tuhle předlouhou dobu americké přítomnosti v Afghánistánu a přes stamiliardy utracených dolarů to stále zřetelněji vypadá, že Washington (a jeho západní spojenci) vede válku, která se nedá vyhrát.

„Nemyslím si, že existuje nějaká seriózní analýza situace v Afghánistánu, podle níž by tamní válka mohla pro nás skončit vítězstvím,“uvedla politoložka Laurel Millerová pro list The New York Times. Proč ta skepse? Povstalci z hnutí Tálibán již nyní otevřeně působí na sedmdesáti procentech afghánského území, tvrdí nedávno zveřejněná studie stanice BBC. Je to mnohem větší prostor než v roce 2014, kdy Američané formálně ukončili bojovou misi v zemi.

Povstalci nabírají na síle

Tálibán sílí i početně a v zemi se radikálně zhoršují podmínky pro působení humanitárních organizací. Válečnou zónou se stala i metropole Kábul, kde v poslední době došlo k několika obzvlášť krvavým sebevražedným útokům. Přibližně patnáct milionů lidí – polovina populace – žije v oblastech, které jsou buď Tálibánem zcela ovládány, nebo tam jsou povstalci otevřeně přítomni a pravidelně provádějí útoky.

Zmíněná studie BBC také naznačuje, že aktivnější než kdykoliv předtím je v Afghánistánu také Islámský stát, byť z hlediska síly zůstává ve stínu Tálibánu.

Země je vyčerpaná válkou, půda

nasáklá krví. „Když jsou ve vzduchu americké drony a letadla, jsme v relativním bezpečí. Když zmizí, nemůžeme se pohnout o metr bez toho, aby na nás nestříleli,“citovala agentura Reuters Sardara Mohammada, místního policejního šéfa v provincii Hílmand.

„Když odcházím z domova, nemám žádnou jistotu, že se vrátím živý,“řekl jeden z místních farmářů serveru BBC. „Exploze, hrůzy a ozbrojenci z Tálibánu jsou součástí našeho každodenního života,“dodal.

Američané jsou z vývoje rozpačití. Prezident Donald Trump se svou administrativou stále hledá strategii, jak se k válce v Afghánistánu postavit. „Jsme v Afghánistánu již 17 let. A já bych chtěl přijít na to, proč,“řekl Trump loni v létě.

I z tohoto vyjádření čiší bezradnost. Trump přesto rozhodl, že americký kontingent v zemi posílí o zhruba čtyři tisíce vojáků (většina amerických sil působí v roli poradců a při výcviku afghánských ozbrojených sil).

Když loni spolu s několika senátory navštívil Afghánistán republikán John McCain, uvedl, že Američané se místo snahy válku vyhrát už jen snaží ji neprohrát. „Nikdo z nás by nyní neřekl, že jsme na dobré cestě k úspěchu,“dodal.

Co vlastně USA chtějí?

Pokud by někdo chtěl jasně pojmenovat současnou strategii Spojených států v Afghánistánu, nejspíš bude mít problém. Podle Laurel Millerové ji lze nejlépe popsat jako snahu co nejdéle zabránit porážce afghánské vlády a vojenskému vítězství Tálibánu. Je to sice na hony vzdáleno té nejslibnější možnosti, s níž Američané do Afghánistánu před sedmnácti lety přišli, tedy konečnému vítězství a ustavení silné a demokratické afghánské vlády, je to však zároveň nejméně ponižující.

Někteří analytici tvrdí, že Washington si takto jen kupuje čas. Dříve nebo později se USA a afghánská vláda ocitnou tváří v tvář jedné z variant finálové hry, přičemž se lehce může se stát, že to nebudou oni, kdo bude určovat pravidla.

Nová „velká hra“

A aby situace byla ještě zamotanější, s tím, jak se mění důležitost jednotlivých hráčů, vstupují na afghánské kolbiště další mocnosti a snaží se tam rozehrávat své vlastní partie.

Především roste význam Tálibánu, jenž se pro mnohé stává přitažlivou nevěstou. Hovoří se o tajných kontaktech mezi afghánskými povstalci a Íránem či Ruskem. Moskva dokonce nabízí, že zprostředkuje afghánské vládě jednání s Tálibánem, pozadu nechce zůstat ani mocná Čína. Ze dvojí hry je obviňován Pákistán. Různá podezření a nedůvěry ještě zvyšují už tak značnou nestabilitu ve strategicky položeném Afghánistánu a komplikují nejistou bezpečnostní situaci.