Jak stará auta jezdí v Česku

I když ekonomika i mzdy v tuzemsku rostou, většina lidí zatím na nové auto prostě nemá

Vtuzemských showroomech se loni prodalo bezmála 272 tisíc nových osobních aut. Průměrný tuzemský vůz však podle statistik Svazu dovozců automobilů zestárnul, a to na 14,62 roku. Proč se tak děje? A je něco na průměrném stáří auta ve výši bezmála patnácti let špatně?

Zdejší vozový park je v průměru o čtyři roky starší, než kolik činí průměr Evropské unie (v roce 2015 to bylo podle Asociace výrobců automobilů ACEA 10,7 roku). „Statisticky je důvodem fakt, že osobních aut stále přibývá, a tak novými nákupy nahrazují spotřebitelé i firmy stará auta jen částečně,“komentuje Petr Dufek, analytik ČSOB.

Od roku 2010 se počet osobních aut registrovaných v Česku zvýšil zhruba o milion, na 5,6 milionu. Oproti roku 2016 stoupl o 224 tisíc. Jak k tomu došlo?

Nových aut si lidé a firmy v Česku pořídili zmíněných 272 tisíc, ze zahraničí sem bylo dovezeno 171 tisíc ojetých vozů. Naopak 157 tisíc aut přišlo o technický průkaz a skončilo na vrakovišti, asi 50 tisíc putovalo do zahraničí.

Jenže přibližně tři čtvrtiny nových aut kupují firmy a asi jen čtvrtinu soukromí zákazníci – u nich to reálně vychází na necelých 50 tisíc vozů.

„Lidé i přes konjunkturu nejsou ochotni utrácet za nová auta,“potvrzuje Pavel Foltýn z druhého největšího českého autobazaru Auto ESA, podle něhož je dnes průměrná prodejní cena auta v jejich bazarech 180 až 190 tisíc korun. Podobná čísla uvádí také šéfka největšího obchodníka s ojetými auty v Česku AAA Auto Karolina Topolová. Za takové peníze nové auto sice v tuzemsku už pořídíte, ale nemáte příliš na výběr.

Podle analýzy firmy Cebia se v Česku za loňský rok – ať už mezi lidmi, nebo oficiálně přes prodejce ojetých aut – prodalo 750 tisíc vozů. Většinu trhu, konkrétně 55 procent, tvoří prodej jednoho majitele druhému, 45 procent připadá na prodej ojetin firmami, tedy autobazary a dalšími obchodníky. Jen přibližně třetina je „čerstvější“, dovezená ze zahraničí. Zbytek jsou vozy, které už v českém registru jsou a pouze „kolují“mezi lidmi.

Martin Březina z Das WeltAuto, divize koncernu Volkswagen obchodující s ojetými vozy, si všímá, že ze 170 tisíc ojetin dovezených loni ze zahraničí tvořila více než polovinu vozidla starší deseti let. „Průměrná cena loni prodaných použitých vozů v DasWelt Auto dosáhla částky 370 380 korun a jejich průměrné stáří bylo 4,4 roku,“uvádí Březina.

Nespolehlivá čísla

Prodeje nových aut se počítají tím způsobem, že se evidují poprvé přidělené registrační značky. „Zádrhel je, že se dají snadno deformovat,“uvádí Vít Pěkný, nezávislý expert na automobilový trh a autoprůmysl, který v minulosti řídil tuzemské zastoupení korejské značky Kia.

„Desetitisíce nových vozů jsou po první registraci vyvezeny do zahraničí (tento fenomén je označován jako reexport, pozn. red.). Důvody pro reexporty jsou v zásadě dva. Zastoupení automobilek a prodejci díky tomu mohou vykazovat zvyšující se odbyt, na což jsou vázané interní odměny. Druhou věcí je, že v Česku jsou dlouhodobě jedna z nejlevnějších aut v Evropě, takže vývoz nových aut je přirozeným tržním chováním. Uvolnění koruny loni v dubnu ale trend reexportů omezilo a v druhé půlce roku už tolik statistiky neovlivňovaly,“tvrdí Martin Šidlák, vydavatel magazínu o firemních autech Flotila.

„Podle takzvaných denních registrací se dá jasně identifikovat, že vozidlo na daném trhu nevydrželo a přesunulo se někam jinam. Existují ale i další způsoby, které jsou legální, ale z hlediska přidělených registračních značek netransparentní. Jednoduše řečeno, nový vůz je registrován v Česku, ale fyzicky se zde ani nevyskytuje, ani nejezdí, protože byl prodán do jiné země. Takové auto je z registrací postupem doby vyřazeno, ale trvá to déle než šest měsíců. A to je doba, která je pro dovozce zaklínadlem, protože pak už je to ojetina,“popisuje Pěkný, jak se manipuluje s čísly.

Firemní auta „kazí trh“

Pokud od 270 tisíc prodaných nových aut v Česku odečteme ta, která v rámci reexportů odjedou, matematika se výrazně změní. Opatrný odhad reexportovaných aut je 20 procent, ti nejradikálnější experti na automobilový trh mluví o 40 procentech. Pokud půjdeme střední cestou, v Česku zůstalo z loňska 190 tisíc nových osobních aut, z nichž většinu pořídily firmy.

A spousta firemních aut po půlroce až roce rovněž z Česka zmizí. Na vině je fenomén s názvem operativní leasing. Před provozním leasingem znalci prostředí varují už dlouhé roky, protože „kazí trh“.

„Půlroční a roční vozy z operativních leasingů mají vysokou zůstatkovou hodnotu a na trhu jich je aktuálně vysoký nadbytek,“říká Martin Šidlák. Společnosti, které nabízejí operativní leasingy, oslovují autobazary s nabídkami velkého množství těchto vozidel. Část se proto vyváží do západní Evropy. Z Česka tak putují ven mladá, jednoaž dvouletá auta a ta stará tu zůstávají.

Na poslední kilometr

Zároveň je třeba upřesnit, že věkový průměr vozového parku se počítá ze všech aut v registru. Jsou v něm tedy i vozy, které už mají lidi schované jako veterány (staré auto prostě chtějí) a vyjedou s ním jen občas, ty za běžné účastníky provozu považovat nelze.

Mezi lidmi je také velké množství aut „posledního kilometru“. Typicky je to staré auto, které je druhé nebo třetí v rodině a používá se pro dopravu v okolí domova, třeba pro dojíždění na vlak při cestě do práce. Takové, které na nádraží můžete nechat odemčené, opravuje se šroubovákem a náročnější servis obstará na dvorku strejda všeuměl odvedle.

Podle studie Ředitelství silnic a dálnic z roku 2015 je průměrné stáří osobních aut, která reálně jezdí po silnicích, něco přes osm let. V on-line průzkumu iDNES.cz, ve kterém odpovídalo přes 16 tisíc čtenářů, bylo průměrné auto jedenáct let staré.

Vysoký průměrný věk je navíc problém hlavně pro automobilky, různé analytiky životní úrovně a ekologické organizace. Pro Čechy je to ale dobrá zpráva o racionalitě jejich uvažování. Náklady na vlastnictví auta totiž tvoří po nákladech na bydlení druhou nejvyšší položkou rodinného rozpočtu.

Nejdůraznějším bičem na stará auta býval vždy argument bezpečnosti, kterou nedokážou poskytnout posádce. Dnes jsou velkým tématem emise, ale na ty Češi slyší až v poslední řadě. Pokud průměrné auto tedy pochází z let 2003 až 2004, není to vlastně tak špatné. Experti na bezpečnost aut se shodují, že bezpečnost aut se na přelomu tisíciletí radikálně vylepšila.

Typickým autem Čechů je z tohoto pohledu Škoda Fabia první generace, která se představila v roce 2000. To je poctivě postavený vůz, který dokáže v kombíkovém provedení se ctí uhrát roli rodinného auta. Průměrné patnáctileté auto dnes kromě zmiňovaného bezpečí nabídne i obstojný výkon a výbavu, která běžnému uživateli naprosto stačí. Udržovat takový vůz bývá také lacinější.

Záblesk v pralese výdajů

Dosáhnout na nové auto by nicméně v Česku mělo být podle analytiků čím dál snazší. „S tím, jak se zlepšuje finanční situace tuzemských domácností, můžeme očekávat, že reálné nákupy nových vozů ještě dále porostou. Nakonec průzkumy mezi spotřebiteli naznačují poměrně silné odhodlání pořídit si vůz ještě během letošního roku. Jestli musí být fungl nový, je už věc jiná. V každém případě to však nebudou auta, kam bude směřovat větší pozornost i více peněz v letošním roce. Prim bude hrát bydlení, a to nejen z titulu rekordních cen nemovitostí, ale i vyššího nájemného,“komentuje Petr Dufek z ČSOB.

„Z globálního pohledu 270 tisíc prodaných nových osobních automobilů není na velikost České republiky žádné výjimečné číslo. Porovnáme-li deset milionů obyvatel s jinými zeměmi Evropské unie a podíváme-li se na to, kolik nových aut se v nich prodává, tak lze usoudit, že statisticky je zde prostor pro růst ještě o dalších přibližně 10 až 15 procent,“myslí si Vít Pěkný.

„Z hlediska kupní síly to už ale taková sláva není. Reálný pracující, se svými 30 až 40 procenty mzdy v porovnání s vyspělejšími zeměmi EU, nemá přílišný prostor v pralese výdajů, aby své vozidlo mohl omladit, a navíc tak činit pravidelně,“dodává Pěkný. Rozhovor se šéfkou AAA Auto čtěte na straně 10