Každý hlas měl nakonec stejnou cenu

Uplynuly skoro dva týdny od prezidentských voleb, jejich výsledek přesto zůstává oblíbeným tématem diskusí. Není divu, znovuzvolení Miloše Zemana prezidentem Česka naznačilo vícero věci.

Chci s odstupem zmínit pouze jednu, ale podle mě důležitou. Volby především ukázaly, že každý hlas má opravdu stejnou hodnotu. Kdyby se totiž sečetly pouze hlasy tzv. VIP podporovatelů obou kandidátů z uměleckého a podnikatelského světa, vyhrál by Jiří Drahoš asi tak s 90 procenty. Jenže ve volbách váží stejně jako volební lístek vhozený do urny babičkou třeba v Beskydech.

Dobré také je, že normální voliči mají navíc svůj vlastní rozum, ať už si vybrali kteréhokoliv ze zájemců o Hrad. Nedali totiž na doporučení neúspěšných kandidátů z prvního kola, nebo právě VIP osob.

Tolik ke kladným stránkám letošních prezidentských voleb, mezi které se dá zařadit i vysoká volební účast.

Na druhou stranu jsem stále bytostně přesvědčen, že přímá volba hlavy státu představuje velmi nesystémový prvek, fakticky, nikoliv ústavně, neúměrně zvyšuje význam prezidentské funkce a navíc sám způsob volby logicky dělí společnost, jako když se hraje derby Sparta versus Slavia.

Teď bude především na Jiřím Drahošovi, aby naplnil to, co v předvolební kampani sliboval: že bude svojí činností a aktivitami spojovat, nikoliv rozdělovat společnost.

Jako v demokratických volbách poražený prezidentský kandidát toho může, a měl by, hodně udělat. Trochu mě mrzelo, že se hned po skončení hlasování nesetkal s vítězem voleb osobně.