Padesát odstínů tupé detektivky
Díky třetí a chválabohu závěrečné části erotické ságy Padesát odstínů svět odhalí, že i miliardáři chodí v noci plenit ledničku. Jen se zmrzlinou dělají úplně jiné věci a nemusí to po sobě uklízet sami.
Mirka Spáčilová redaktorka MF DNES
Prvních Padesát odstínů šedi bylo aspoň občas k smíchu, byť zejména neplánovanému.
Následujících Padesát odstínů temnoty už jenom otravně našlehávalo pěnu čekání na svatbu.
Detektivka za trest
jenž zase musí ctít autorku předlohy a svou manželku E. L. Jamesovou, která manekýnský pár v podání Jamieho Dornana a Dakoty Johnsonové strká na tenký led akčních hrdinů. Co se režiséra Jamese Foleyho týče, pečuje především o to, aby záplava bílých růží na svatebním obřadu byla co nejbělejší a sestřih líbánek co nejvíce odpovídal naleštěné reklamě cestovní kanceláře zaměřené na společenskou smetánku.
Ovšem zároveň Padesát odstínů svobody usilovně diváka přesvědčuje, jak trudný je život miliardářů. Věčně se musí mít na pozoru, na každém kroku je provázejí osobní strážci, až je s podivem, že si vůbec najdou trochu soukromí, aby si mohli nasadit svá oblíbená pouta a vést hlubokomyslné dialogy: „Proč se mi vzpíráš?“– „Protože můžu.“Jakmile začnou probírat, zda jsou připraveni na rodičovství a může-li novomanželka sama uvařit či nastoupit zpět do práce, protože „potřebuji mít svou vlastní identitu“, sypou se z plátna konverzační piliny.
Jsi slušný a čestný
Co se stane ještě? Nic. Koupí si zámek – reklama na reality. Prohánějí rychlý vůz – reklama na auto. Vyrazí s kamarády do Aspenu – reklama na letovisko. V těžkých chvílích se sprchují, případně se navzájem trestají sexem bez vyvrcholení – „Rozohním tě“– a pokud chtějí vytrestat pro změnu publikum, usedne zpívající Dornan ke klavíru. Už vyzkoušel SuperStar?
Člověk by vlastně mohl ocenit, že ho z klipové přehlídky rób a jejich znaleckého svlékání vytrhne trocha napětí. Jenže onen kriminální motiv se smrskne na jediné zpackané přepadení nasnímané stejně neobratně a na jeden vyděračský únos, opět podobně diletantský ze strany zlosyna i režiséra.
Než otupět tupým thrillerem, to už je opravdu snesitelnější návrat k hlavní linii vyprávění, jak emancipovaná žena postavila do latě nadsamce. Bohužel k definitivnímu závěru potřebuje Padesát odstínů svobody nejméně tři konce, přičemž ten snad vážně poslední – „Jsi slušný a čestný“– vyvolá až alergickou reakci. Úlevu přináší vědomí, že platí Padesát odstínů potřetí a dost.