Volba i zadostiučinění Jiřího Kejvala

Vzáří jsem Jiřího Kejvala viděl rozmrzelého po předčasném návratu ze zasedání Mezinárodního olympijského výboru v Limě. Tehdy se ani nesnažil zastírat zklamání z džungle, ve kterou se proměnilo české sportovní prostředí. Džungle, z níž vzešel anonym, zaslaný prezidentu MOV Bachovi, jenž měl překazit Kejvalovo zvolení mezi členy MOV.

Včera po 15. hodině se už naopak usmíval, když po odložené, ale nyní zdařilé volbě pózoval s Bachem před fotografy. Pak shodil sako, převlékl se do sportovního a odjel za českým týmem do olympijské vesnice.

Tentokrát ukrýval jeho hlas mix uspokojení, velké úlevy, ale i jistého zadostiučinění. Projevilo se, když vyprávěl, jak je všechno zlé k něčemu dobré: „Po tom anonymu následovalo ze strany MOV hluboké prověření mé osoby daleko do minulosti, jestli jsem někde něco nespáchal. Dotazovali se i u nezávislých lidskoprávních organizací. Teď mám radost, že dospěli ke zjištění, že jsem v životě pracoval v rámci etických norem.“

Ta zkušenost 50letého Kejvala zjevně posílila, stejně jako mezinárodní pozici českého sportu. Sedmnáct let poté, co se členství v MOV ze zdravotních důvodů vzdala Věra Čáslavská, má Česká republika opět stálého člena ve vrcholném orgánu světového sportu.

Kejval nezastírá, že v 90. letech došlo k prudkému propadu české sportovní diplomacie, kterou se nyní snaží vrátit na výsluní. „Nevím ještě přesně, jaká bude v MOV moje role,“říká. Ovšem workoholik a ambiciózní muž, jakým vždy byl, si určitě nepředstavuje, že bude jen zvedat ruku při hlasování a jíst chlebíčky o přestávkách.

Už za vysokoškolských studií stál u zrodu tehdy malé společnosti TECHO, s níž se natolik vypracoval, až ji prodal nizozemskému gigantu Royal Ahrend NV.

V podobném duchu pojal Jiří Kejval svůj „útok“na poli sportu. Od šéfa českých veslařů přes prvního muže ČOV a člena exekutivy antidopingové agentury WADA až do stočlenného kvora MOV a pak... Nechme se překvapit. Jsem přesvědčen, že ani tím to nekončí.