Otázky o počasí, které se stydíte položit
Předpověď počasí je přesnější než před 10 lety. „A za pár let už možná den předem určíme, kdy bude bouřka nad Příbramí,“říká meteorolog Petr Dvořák.
Sebere meteorologovi šéf prémie, když předpověď nevyjde? Proč skoro nikdy nejsou bílé Vánoce a často je trávíme na blátě? A proč se liší normální a takzvaná „pocitová teplota“? Popularizátor české meteorologie Petr Dvořák souhlasil, že se na laické otázky, které každého zajímají, pokusí odpovědět. Podle statistik je leden nejstudenějším měsícem roku, letos mi však nějak přijde, že je nejstudenější únor. Asi v 25 procentech případů je nejstudenější únor, ale ve třech čtvrtinách případů vede statistiky leden. Stejně tak v létě je většinou nejteplejší červenec, ale někdy také srpen. Jako třeba loni. Dostane meteorolog vynadáno od šéfa, když předpověď počasí nevyjde? To zase ne. Každý ví, že počasí je velmi různorodé. Ale kdyby udělal hodně velkou botu, třeba předpověděl sněhovou kalamitu a bylo pět nad nulou, tak by vyhubováno dostal. Ale zase – nejde o práci jednoho člověka. Předpovědi počasí jsou týmovou prací. A stalo se v posledních pár letech, že někdo předpověděl kalamitu a bylo pět stupňů? Ani ne. V poslední době se uvádí v běžné předpovědi počasí i takzvaná pocitová teplota. Co to je, jak k ní dojdete a proč se liší od normální? S rostoucí vlhkostí našeho těla, třeba když vylezeme ze sauny nebo vany, narůstá pocit chladu. Proto se v létě chodíme koupat, abychom se ochladili. Proto když si jdeme zaběhat a náhle se zastavíme, máme najednou pocit, že je nám zima a musíme se obléci. Ten pocit se znásobuje, když fouká vítr. Můžeme stát v bezvětří a najednou začne foukat a my to vnímáme, jako že je větší zima. Zčervenáme. Proto se uvádí pocitová teplota. A jak tedy spočítáte, že je nula, ale pocitová teplota třeba minus tři stupně? Jsou na to indexy a vzorečky, ze kterých se to počítá v závislosti na větru a vlhkosti. Samozřejmě, pocitová teplota se zobecňuje, nelze přihlížet k pocitu konkrétního člověka. Je to i trochu iracionální hodnota. Jako kdybych se vás zeptal, jakou máte náladu. Není to zcela exaktní údaj. Každý rok se novináři meteorologů ptají, jestli bude na Vánoce sníh. Není však rozdíl mezi městem a třeba malou obcí? Loni bylo v Praze bláto, ale stačilo vyjet za hlavní město a tam vládla ladovská zima. Nejsou otázky na bílé Vánoce zavádějící? Jen malinko. Ale Praha představuje speciální případ – tepelný ostrov. Je tady provoz, domy vyzařují teplo, stojí tu továrny, což ohřívá vzduch. V hlavním městě se proto bílá zima objevuje čím dál tím méně často. Kromě toho musíme vzít v úvahu i globální oteplování. Týká se i České republiky a ono to znamená, že zimy na blátě jsou stále častější. Ale není to úplně všude. Na horách sníh leží. Dříve před nějakými osmdesáti nebo sto lety bývaly tužší zimy. Zítra, jedenáctého února, máme výročí absolutního rekordu. Ten padl 11. února 1929 v Litvínovicích, kde bylo -42,2 stupně Celsia. Přitom ty jsou dnes součástí Českých Budějovic. Takovou teplotu už tam od té doby nenaměřili. Velmi studená zima přišla i v roce 1947 a pak v letech 1968 a 1969. Chodí to v takových vlnách. Ale mrazové rekordy pro daný den padaly i na začátku února roku 2012? Na horské Kvildě bylo -38,1 stupně. To ale absolutní rekord nepadl, navíc šlo o teploty v mrazových kotlinách Šumavy. Mimochodem, zpět k litvínovickému rekordu. Panují dohady, jaká zima byla asi ten den na Šumavě, kde se tehdy ještě neměřilo. Odhaduje se, že tam mohlo být klidně i minus 50 stupňů. Pokud teď padne nějaký rekord, bude to právě v mrazové kotlině, ale těžko ho srovnávat s tím, co se stalo v Litvínovicích na Stecherově mlýně. Použil jste termín „globální oteplování“. Myslel jsem si, že ho meteorologové nemají rádi a upřednostňují spojení „klimatické změny“? Ano, bylo by to takové přesnější. Ale nebráníme se. Ono to je oteplování a je průkazné. Spíš nemáme rádi lidi, kteří to zesměšňují nebo z toho dokonce dělají politické téma, a klimatologové zůstávají stranou. Pamatuji si na jednoho renomovaného českého přírodovědce, který na konferenci řekl, že pokud se zvýší průměrná teplota o jeden stupeň, tak to není žádná tragédie. Že tady bude jak v Budapešti a neznamená to nic víc než lepší úrodu rajčat a paprik. Jde to takhle zlehčit? Jeden stupeň už je docela dost. Modely předpokládají, že ode dneška do konce století vzroste průměrná teplota právě o jeden až dva stupně Celsia. Nejde jen o to, že v Praze průměrná teplota z 10 stupňů stoupne na 11, to se řekne, že to není taková tragédie, ale přijdou větší extrémy počasí. Pravděpodobně bychom se dočkali v létě častěji čtyřicítek – a to není nic příjemného. A hůř, v zimě zase minus čtyřicítek. A došlo by na výkyvy počasí, během čtrnácti dnů v zimě by se teplota mohla změnit z plus patnácti na minus pětatřicet. Tedy velká oscilace počasí. Proč nastane oscilace i směrem dolů, když jde o oteplování? Je to složitější v tom, že oteplování se týká hlavně středních a vysokých zeměpisných šířek, mírného pásu a polárních oblastí. Tam je to nejzřetelnější. Otepluje se o pět až šest stupňů. Na rovníku se to skoro nemění. Dřív bylo na rovníku třicet stupňů a na pólu minus třicet. A teď je na pólech minus 25 stupňů. To ovlivňují proudění v atmosféře. Víc se střídají vpády teplého vzduchu od jihu a studeného od severu. Dalo by se to přirovnat k jízdě v autě po silnici. Dřív bychom jeli rovně, ale dnes jedeme jako opilý člověk a meandrujeme cikcak do stran. My tím autem vnášíme z pravé strany něco do levé a obráceně. Nejde jen o „bílé Vánoce“. Před letními prázdninami se zase všichni ptají, jestli bude hezky na dovolené, a vždycky přijde zklamání, že bude pršet, protože doznívá středoevropský monzun, a proto zmoknou i stanující na karlovarském filmovém festivalu. Jde o důsledek medardovských dešťů. Ale třeba loni nebo předloni žádné medardovské počasí nenastalo, takže to také není úplně pravidlo. Je to důsledek teplého května. Prohřívá se kontinent a vpadne sem chladnější vlhký vzduch z Atlantiku a s ním medardovské deště, které samozřejmě nekapou čtyřicet dní. To počasí chodí v několika vlnách. Někdy přijde 8. června, pak je chvíli hezky a následně dorazí několik slábnoucích vln. Může to zasahovat až do začátku července, tak baťůžkáři v Karlových Varech mohou zmoknout. Je předpověď počasí přesnější, než dejme tomu před deseti lety? Určitě. Lidé to možná tak nevnímají, protože rádi nadávají. Zlepšilo se to však velmi výrazně. V hydrometeorologickém ústavu v pražských Komořanech máme superpočítač a brzy možná dostaneme nový. Před deseti patnácti lety taková výpočetní technika nebyla k dispozici. Síť míst, pro která předpovídáme, jde zahustit. Chápu, zatímco dřív byla předpověď pro Středočeský kraj, tak teď už máme speciální předpověď pro Beroun, Benešov a další města? Ano, přesně tak. A místo 4,7 km bude možné předpovídat počasí na 2 kilometry. Existují i nová data a nové radary, které pozorují kapičky v oblacích. Před deseti lety nebylo možné spočítat, že se u Plzně vytvoří bouřka. Dnes už to jde. Bouřka představuje malý jev v atmosféře a čím je menší, tím hůř se to počítá. My třeba dnes řekneme, že zítra přijdou bouřky z tepla, ale už ne, že bouřka dorazí v šest večer nad Příbram. Ale už to k tomu směřuje. V horizontu deseti let to budeme schopni předpovědět. Pak včas zavoláme do Příbrami starostovi, že tam budou přívalové deště a má začít rovnat pytle proti povodním. Všímají si lidé vůbec regionálních rozdílů v předpovědi počasí a nemají kvůli své nepozornosti občas mylný pocit, že jste se netrefili? Před Vánocemi bylo v Praze teplo a v Šumperku, kam jsem jel, pravá zima, a to nejsou žádné hory. Překvapivý rozdíl. Ano, lidé to mají zkreslené. Česká republika je specifická víc než třeba rovinaté Polsko nebo státy Beneluxu. Ty to mají jednodušší. U nás je velký rozdíl v počasí mezi západem a východem, protože západ leží blíž k oceánu. Nezapomeňme ani na vertikální členitost. Vysočina má sice jen 800 metrů, ale oproti Polabí už je to rozdíl. Kdo jezdí do Krkonoš, tak ví, jak rozdílné počasí může být v jednom okamžiku ve Špindlerově Mlýně a v Peci pod Sněžkou, která leží jen přes kopec. Jaký tedy může být největší teplotní rozdíl v jednom okamžiku mezi různými místy v Česku? Zažil jsem – a není to tak dlouho – kdy bylo na Moravě 15 stupňů Celsia, ale na západě minus tři. Vždy mi přišlo absurdní, že hodně lidí v Česku se kvůli předpovědi počasí dívá na norskou meteorologickou internetovou stránku yr.no. To je opravdu lepší? Jde o mýtus, i když jejich model je také dobrý. Ale nechápu, jak se rozšířila pověst, že jen ti Norové jsou přesní. Asi si někdo vzal mobil a podíval se na předpověď u něj ve Lhotě a zrovna jim to vyšlo lépe. Jenže v dalších dnech to zase mohlo být jiné. Třikrát to třeba vyšlo a dvacetkrát to pak nevyšlo. Čím to je, že lidé počasí v posledních letech tolik řeší? Myslím si, že žijeme v krásné době a můžeme dělat spoustu různých aktivit. Jezdit na kole, na koni, chodit létat. Lidé dělají víc věcí, kvůli kterým potřebují předpověď. Mohu si klidně na den vyrazit do hor zajezdit si v zimě na kole, a tím spíš mě zajímá, jestli bude sníh nebo mlha. Zájem o počasí stoupá. Přibyl i automobilový provoz a lidi zajímá, jestli to bude klouzat. Na počasí jsme prostě závislí.