Erat: Musíme dnešním dětem zopakovat Nagano
Pokračování ze strany 24
Teď jste na čtvrté olympiádě.
Kdyby mi to někdy někdo řekl, myslel bych, že se zbláznil. Že tak dlouho na vrcholové úrovni nemůžu hrát. Zvlášť když hokejista musí počítat, že přijde zranění, neudrží výkonnost. Jsem teď vděčný za každý den, kdy můžu hrát a jsem šťastný, že tady můžu bojovat o zlato.
Kromě syna vás uvidí i malí svěřenci z Třebíče, které trénujete.
I to je pro mě obrovsky důležité. Že si váží toho, že je učí někdo, kdo hraje na profesionální úrovni. Druhá věc je, že v nich musíte zapálit jiskru, protože ať už v životě budou dělat cokoliv, tak musí mít motivaci něco dokázat. To je jedna z věcí, kvůli které hokej dělám. Ať jako trenér, či hráč – mladí musí mít vzory, bez nich to nejde a nikdy nešlo.
Kdy se ve vás zlomilo, že chcete být tím vzorem?
Nejvíc mě ovlivnilo období, kdy jsem hrál v Nashvillu (2003–2013). Pochopil jsem, že hokej není jen o tom, že něco dostáváte. Viděl jsem, jak kluci vydělávají velké peníze, že vyhrávají zápasy, ale když něco od hokeje dostali, chtěli to taky nějak vrátit. Ať to bylo pro nemocné děti, nebo pro malé hokejisty. Zažil jsem hráče jako Peter Forsberg, Paul Kariya, Tom Fitzgerald, a i když byli vyčerpaní ze zápasu, zranění, tak stejně druhý den vstali a šli za dětmi do nemocnice. Usmívali se a dělali to rádi.
Teď jste mentorem vy. Je radost „vychovávat“zmíněného Martina Nečase?
Když jsem ho potkal, bylo to, jako byste vykopali diamant, ale nebyl opracovaný. Já si na něm vážím, že se chtěl učit. Že to pro něj nekončilo extraligou, ale chtěl dosáhnout mnohem víc. Ať bude mít kariéru jakoukoliv, je to i pro mě důkaz a motivace pro mé trénovaní, že u nás mohou dál vyrůstat skvělí hokejisté. Že se jednou zase budeme jezdit dívat na nového Jágra, Straku. To mě teď žene dopředu.
Vaše názory často ovlivňují i jiné trenéry dětí.
Každý trenér by měl mít svou cestu. Dobrou, špatnou, ale vychovávání dětí je to nejdůležitější. My se pořád upínáme na juniorskou, dorosteneckou extraligu, ale nejdřív musíme vychovat malé děti, které hokej vůbec budou chtít hrát. Které ho budou milovat a budou chtít něco v něm dokázat. Budou chtít hrát za Česko. Jenže doma máme hrozně moc radilů, ale hrozně málo trenérů. Takže všichni kluci i ti, co byli v Naganu, musíme pomoct, aby z těch malých kluků vyrostli hokejisti, kteří nám tu teď chybějí.
Klíčem může být medaile na olympiádě.
Bezesporu. Děti jsou ovlivnitelné, a když jsem mluvil o té motivaci, která je požene vpřed, tak my jim můžeme pomoct, koho budou mít za vzor. Na ledě necháme všechno, aby se úspěch zrodil. A nejen my. Zase se moc rád potkám s Martinou Sáblíkovou, která je už teď neskutečným vzorem pro ostatní.
Co týmu jako kapitán řeknete?
Kapitán by měl být ten, který vždycky bude říkat pravdu, ať se to líbí, nebo ne. A mým úkolem bude, až budeme na ledě, abychom tam nechali 110 procent. Zažil jsem skvělé kapitány, vedle kterých jsem vyrůstal v Nashvillu. Zažil jsem Davida Výborného, Petra Čajánka a to všechno byli lidi, kteří když vstoupili do kabiny, měli respekt a vy jste je chtěl následovat. To je můj cíl.