Česká dračice v Dračím údolí
Ester Ledecká se opět ocitla ve svém živlu. Závodí. Olympiáda, to je k tomu milý bonus.
Miroslav Němý reportér MF DNES v Pchjongčchangu
louhé čekání, než se konečně přehnal vítr a na olympiádě se zase mohlo na svahy. Dlouhé dny koncentrovaného ticha, mimo dosah všech kromě vlastního týmu. A také dlouhá trať obřího slalomu, pro jiné lyžařky až moc. Vše už je překonáno. A zase platí: Ester jede. „Ona je klidná síla. A precizní. Fakt. Dělá, jak řekneme,“popisuje Ondřej Bank. „Je profík se vším všudy. Kdybych já trénoval jako ona, jsem někde jinde.“
Lyžařský bohém v bílé olympijské bundě spokojeně hovořil s Ester Ledeckou přes vysílačku. Jako jeden z členů jejího širokého štábu zíral, že prakticky bez tréninku pro tuto disciplínu dojela v obřím slalomu na 23. místě. Mise Pchjongčchang je v plném proudu – a další týden a půl se nezastaví.
Děláš pro Ester? Ta je dobrá
popisuje. „Chodím na jídlo a zpátky. Je tu barák, jídelna a ty nádherný kopce – což je to, co mě zajímá.“
Není to hrané ignorování okolí. Ledecká svým způsobem má klapky na očích, tím více však zaostřuje na svůj hlavní um – krom toho, že se ráda baví i dalšími sporty, exceluje na lyžích a na snowboardu. okamžitě. „To si nepamatuju. Něco plácnu a jdu dál.“Nevyžívá se rovněž v digitální komunikaci: „Já obecně moc nejsem ani na sociální sítě. Takže to tady pro mě není nějaká větší změna.“
Martina je fakt frajerka
Když kvůli větru nemohla trénovat ani na sobotní super-G, vypadal „den volna“takto: „Četla jsem si, pak jsme šli na kolo, cvičili si s fyzioterapeutem. Ono to docela uteče.“Taková už je. Profesionálka. Perfekcionistka. Zkoušíte ve velké olympijské jídelně zahraniční kuchyni? „Snažím se jíst celou dobu zdravě a tak, abych se tady nenakazila; slyšela jsem, že tu běhá po vesnici nějaká střevní viróza. Dávám si bacha.“
Nezajdete na hokej? Baví vás. „No jo. Ale hokejů ještě bude.“
Sledujete ostatní sporty? „Zatím jsem viděla jen Martinu a strašně jsem jí fandila,“rozvášní se o závodě Sáblíkové na tři kilometry. „Když dojela, měla jsem z toho úplně svalovou horečku. Byla strašně statečná, je fakt frajerka. Věřím, že jim to příště nandá. Že to bude o 500 procent lepší.“
Takhle by to chtěla mít i ona. Být lepší a lepší, nejlepší.
A jde za tím svojí cestou.
Zápisník Miroslav Němý reportér na olympiádě
Bývalý vynikající lyžař si zálibně prohlížel, jak zimní slunce nahřívá svah. „Nohy mě nesvrbí. Mě tak bolí kolena... Jsem rád, že jsem rád,“říkal Ondřej Bank. Ale i přes závoděním poničené klouby mu končetiny evidentně trochu cukaly: „Nádherné počasí, sníh i sjezdovka. Opravdu.“Takhle to vypadá v Jongpchjongu čili Dračím údolí, olympijské lokalitě pro technické disciplíny alpského lyžování. Platí tu: v zimě rychle dolů ze svahů, v létě v klidu na golfové greeny. Areál má velký perimetr, cestou sem jsem z okna poprvé viděl v lese hlídkovat vojáky v bílých zimních maskáčích. Tak tady začala cesta Ester Ledecké mezi olympijské lyžařky, zároveň však okamžitě míří jinam. Do „zapadákova“zimních her. „Ušetří nám to síly. Když bydlíte pod kopci, je to easy. Nebudeme muset dojíždět hodinu,“těšil už se Ondřej Bank do Čongsonu. Tam se jezdí rychlostní disciplíny, Ledecká si zde v sobotu připíše druhý lyžařský olympijský start v super G. A jejímu naturelu, který velí koncentrovat se co nejvíce na závody a upozaďovat vnější vlivy, by to mělo vyhovovat.
Nevířil sníh, ale prach
Tady se hodí trochu olympijského zeměpisu. Pchjongčchang není název města, nýbrž celého okresu. Jenže pokud chcete až do lehce odlehlého Čongsonu, vidíte ve zpětném zrcátku ceduli: „Na viděnou v Pchjongčchangu!“Tohle je okres jiný a jede se sem podél skleníků a pak údolíčkem se zamrzlou řekou; krajina musí být krásná na jaře a zvlášť na podzim, kdy budou zalesněné kopce pestré jako malířovo plátno, ale suchá korejská zima je vizuálně dost nudná. Když jsem cestou na úterní kombinaci mužů zkoušel počítat auta jedoucí v protisměru, dost rychle mě to přestalo bavit, neboť za dvě minuty projely pouze jeden osobák a dva náklaďáčky. Doprava chvílemi jako na české okresce. Ve vybydleném hotelu v jedné zatáčce jsou aspoň na zatlučených okenicích podobizny maskotů Bandabiho a Soohoranga. V trávníku ční vysekaná obří číslovka 2018. A pak jste konečně tady. Dva větší hotely. Sjezdovka. Stany pro olympijské využití – a to je všechno. Okolní svahy jsou holé; když tu při mé první návštěvě fičel silný vítr, kvůli němuž se dlouho nemohlo jezdit, vzduchem vířil nikoli sníh, nýbrž prach. A i na sjezdovce je sníh specifický. „K čemu bych to přirovnal?“dumá Tomáš Bank, další z koučů Ledecké. „Je tvrdý, ale ne klouzavý. Led je ostrý. Hrubší. Kdyby člověk spadl a neměl triko, tak by dopadl podobně, jako kdyby jel po šmirglu. To by hodně bolelo.“Úkaz jménem Ester ale neplánuje padat, nýbrž jezdit. „V tréninku vypadala dobře. Sám jsem zvědav,“říká Ondřej Bank. A vzhledem k tomu, že v super-G by měla být silnější, se od dračice na lyžích čeká ještě víc než v Dračím údolí.
Moc se nerozhlížím, chodím na jídlo a zpátky. Je tu barák, jídelna a ty nádherný kopce – to mě zajímá.