TEST DNA: NA CO MÁ VAŠE DÍTĚ TALENT
Magazín Víkend DNES
Jan Bohata redaktor MF DNES
Šestice synagog, radnice a starý hřbitov. Je to spolu s literárními a výtvarnými vzpomínkami vše, co zbylo po V. čtvrti, Josefovu. Ortel nad svéráznou lokalitou plnou křivolakých uliček a zákoutí, kde se skrýval i mytický golem, padl v únoru před 125 lety. Tehdy říšská rada přijala asanační zákony, v březnu 1893 začala fungovat také příslušná kancelář pražského magistrátu.
To nejcennější z židovských památek v někdejší V. čtvrti, které asanaci nepodlehly, skrývá nejzajímavější z přeživších synagog, Maiselova. Jméno ji dal Mordechaj Maisel, jedna z nejvýraznějších osobností v historii pražské židovské komunity. Primas, člen rady starších i „dvorní Žid“na dvoře císaře Rudolfa II., tím vším byl Maisel v druhé polovině 16. století.
„Financoval i stavby Vysoké synagogy, radnice, nemocnice či tří klaus (studoven),“popsal jej historik Jiří Fiedler. Podobu původní renesanční synagogy z konce 16. století, rozkročenou na 20 pilířích, zničil devastující požár z léta 1689. Ten založili paliči ve francouzském žoldu v nedaleké staroměstské Kaprově ulici, odkud se řítil napříč městem. Modlitebna prošla poté několika rekonstrukcemi. „Přestavbou, která proběhla v rámci asanace židovské čtvrti na přelomu 19. a 20. století, získala výrazné gotické prvky a novogotickou výzdobu celého interiéru,“uvedl historik umění Emanuel Poche.
Tažení demoličních čet přežila před 125 lety i méně známá Vysoká synagoga anebo takzvaná „Altneuschul“. Tedy Staronová synagoga, nejstarší dochovaný objekt Josefova. Jedná se i o jeden z nejstarších zachovaných „Domů modlitby“ve střední Evropě. Asanaci přečkal též Starý židovský hřbitov, fungující pravděpodobně od roku 1439, tedy z dob krále českého a uherského Albrechta Habsburského. I tohle místo věčného odpočinku a očekávání vzkříšení mělo na sklonku 19. století namále. „Severní a jihozápadní cípy hřbitova byly navzdory protestům zahrnuty do asanačního pásma pro rozšíření stávajících ulic a průlomy ulic nově plánovaných. Část plochy zabralo uměleckoprůmyslové muzeum,“konstatovali historici.
Pátrání po golemovi
židovských pověstech a legendách je zachytil Václav Vratislav Tomek.
V pronajatém pokoji uprostřed V. čtvrti žil Athanasius Pernath, rytec kamejí, hrdina kultovního románu Golem Gustava Meyrinka. Zapadáky a špinavé lokály obývala i prostitutka s velkým srdcem Tonka Šibenice, které pomník vystavěl reportér Egon Erwin Kisch. Ulice křižoval i alkoholem zbídačelý právník a poslanec František Uher, jehož útočištěm se stal Batalion. Lokál, poblíž dnešní Nové radnice, hostil „bahno“, spodinu Prahy. „Zevnějšku byl velmi sešlého. Nohy vězely v rozchlípených perkách, které sotva že držely pohromadě, což jeho chvatné, drobné kroky činilo nějak šeplavými, šouravými,“popsal Uhra spisovatel Ignát Herrmann.
Egon Erwin Kisch coby reportér deníku Prager Tagblatt v Josefově pátral po Golemovi. Hledal ho ve Staronové synagoze. „Je-li tam pohřben hliněný výtvor velkého rabbiho Lőwa, je tu pohřben do soudného dne. Kdyby se měl exhumovat, zřítil by se dům boží,“shrnul pátrání zuřivý reportér.
Město špíny a nemocí