USA: „Jsem učitelka, budu střílet.“
Nikdy mě nenapadlo, že se asi budu muset naučit střílet, abych mohla děti učit zpívat, hrát na nástroj nebo tancovat.
Po masakru na floridské střední škole se už zase začalo mluvit zcela vážně o tom, že by učitelé ve školách měli být vyzbrojeni, aby mohli bránit žáky.
A to se mě jako ředitelky a majitelky soukromé umělecké školy v podobě české lidušky přímo týká.
„Myslím, že by ses měla naučit střílet a mít někde schované minimálně dvě zbraně,“řekla mi včera zcela vážně padesátiletá kolegyně, učitelka piana Ginny Albottsová. Podotkla, že také naše recepční a sekretářka by měly mít ve stolku pistoli. „V momentě, kdy by někdo takový vrazil do dveří, můžeš okamžitě zaútočit, šílence zastřelit a zachránit životy dětí a nás všech.“
Jsme sice malá škola, která se nedá s americkými základními a středními školami srovnávat, máme 250 žáků, ale o to jsme zranitelnější.
Máme bezpečnostní kamery, ale to už dávno nestačí. Vyučujeme v odpoledních hodinách a někdy i do pozdního večera. Mohla bych si pořídit u vchodu ochranku, dokonce na to mám i nárok, ale jen za velmi tučný honorář.
Tuto středu odpoledne, kdy americkými médii prolétla první zpráva o masakru na střední škole v Parklandu, bylo u nás v recepční hale, kde většinou čeká na své děti mnoho rodičů, zvláštní ticho. Ač nerada, musela jsem si to představit. Naše budova je v prosperující frekventované oblasti s mnoha obchody a restauracemi. Jsme viditelní ze všech stran, každý ví, kde máme hlavní vchod. Rodiče děti někdy ani osobně nevyzvednou, ale čekají na ně v autě na parkovišti. Kdyby k nám vlítl nějaký šílený střelec, musel by nejdříve zastřelit mě v ředitelně, sekretářku v recepci a pak určitě i rodiče, aby se dostal dále do učeben, kde probíhají buď soukromé, nebo skupinové lekce hudby, zpěvu, tance a divadla.
Nápad učitelky piana Ginny Albottsové, abychom se v naší umělecké škole vyzbrojili, má logiku. Ale představa, že bych musela na někoho střílet, je naprosto šílená.
Naposledy jsem měla v ruce vzduchovku při branném cvičení na devítileté škole v bývalém Československu. Zároveň si ale uvědomuji, že bych to v případě obrany udělala. Akademii jsem založila před jedenácti lety, jmenuje se Ludmila European Performing Arts Academy (Ludmila je po mé babičce) a nikdy jsem si nemyslela, že budu muset nad něčím podobným přemýšlet.
Jak se ochránit?
Postupně se dozvídám, že nejsem sama. Příšerná tragédie a opakující se ozbrojené útoky na amerických školách, smrt nevinných dětí vyvolaly podobné myšlenky u stovek dalších učitelů a ředitelů škol po celých USA.
Nácviky, jak se při takovém útoku zachovat, zjevně nestačí, protože tím procházela i střední škola, kde k tragédii tento týden došlo. V praxi jde nakonec jen o to, že se děti shromáždí v případě ozbrojeného útoku
na jednom relativně bezpečném místě, kde se zamknou, zhasnou světla a vypnou mobilní telefony.
„Střelba z vlastní zbraně by měla patřit k základnímu výcviku učitelů a ředitelů, ta situace se zřejmě nezlepší, je to stále horší,“naráží na nefunkční obranu škol učitel matematiky na základní škole Jarret Jones. Dále poznamenává, že regulace prodeje střelných zbraní, pokud by k ní vůbec v USA došlo, by stejně nepomohla. „Když si někdo chce pořídit zbraň, sežene ji nelegálně, všude i na internetu,“dodává.
Nervózní jsou i rodiče. „Obě moje děti chodí do soukromé základní a střední školy Woodlawn School ve městě Mooresville v Severní Karolíně. Máme nádherné prostředí, přímo uprostřed lesa,“říká starostlivě Shannon Blakelyová. Dodává, že si již několikrát uvědomila, že budovy vystavěné uprostřed kampusu nejsou vůbec chráněné, toalety jsou venku, hřiště a sportovní areál je přístupný ze všech stran. Pokud by tam během dne někdo zaútočil, mohl by ho zastavit jen ozbrojený protiútok. Ano, jak jinak než ze strany učitelů.
Ani státní školy nejsou lépe zabezpečené než ty soukromé. Jsou větší, mají tisíce žáků.
Den po tragédii na Floridě jsem v jedné takové obrovské státní škole, kde je přes dva tisíce žáků, služebně byla. Jmenuje se Langtree Charter Academy v okolí města Charlotte a učitelé z mojí akademie tam vyučují divadlo a tanec. Jedná se o takzvaný „Afterschool Program“, rodiče si pochvalují, že nemusí děti nikam vozit a vše je přímo v základní škole pod jednou střechou. Takto tam zůstává až do šesti večer přes tisíc dětí.
Zaparkuji auto na rušném parkovišti a přes zadní vchod se dostávám až do budovy. Nepotřebuji nic, klíče ani identifikační kartu. „Odpoledne si postupně pro děti přijíždějí rodiče, je tady velký zmatek, nezamykáme, dveře jsou téměř pořád otevřené,“odpovídá mi na otázku, jak je budova zabezpečená, ředitelka odpoledních programů pro děti Nicki Beatieová. „Vím, že se to bude muset řešit, nemůžeme přeci spoléhat na to, že se nic nestane,“dodává s tím, že dopoledne je škola celá uzavřená.
Nikdo neví dne ani hodiny
Diskuse, jak ochránit děti před podobnými masakry, nemají konce. Ozývají se politici, soustrast vyjadřuje prezident Donald Trump.
Některé školy do ochrany investují více než ostatní, tragédie otřásá celou Amerikou. „Jsme v jiném světě a v jiné generaci. Moje sedmnáctiletá dcera se včera divila, že v době mých studií ozbrojené útoky na školách téměř neexistovaly, protože pro ni je to už celkem běžná záležitost,“říká s dávkou smutku Hannah Gagelová. Dodává, že sociální média jen dělají těmto šílencům reklamu. Vzniká tak jakási epidemie podobných psychopatických ozbrojenců, kteří se chtějí zviditelnit.
Skutečně to vypadá, že namísto regulace prodeje střelných zbraní se vyzbrojí sami pedagogové včetně ředitelů a sekretariátu. Koneckonců, o tomto výcviku se mluví od doby nejhoršího masakru na základní škole v dějinách USA v prosinci 2012. Tehdy šílenec Adam Lanza zastřelil v Connecticutu 20 dětí ve věku šest až sedm let. Nejhorší na všem je, že děti, učitelé ani rodiče neznají dne ani hodiny.
„V žádném případě by se neměly zanedbávat žádné varovné signály,“říká mi moje sekretářka Leslie Killiansová s tím, že ona už střílet umí, takže jen stačí koupit tu zbraň, kterou by v případě obrany určitě použila.