Proč je v Koreji takový mráz?
Počasí Vojákům tady za války zamrzaly pušky, na olympiádě teď moderátorkám mrzne make-up na tvářích. Přitom je Pchjongčchang na stejné rovnoběžce jako sever Sahary.
Milan Vodička redaktor MF DNES
ají tam palmy, jsou na úrovni severní Sahary a přes léto tam mají pořádné tropy – tak proč teď v Jižní Koreji vlastně tolik mrzne?
Pokud jste to zjistili až kvůli zimní olympiádě, je vidět, že jste se moc nedívali na seriál M.A.S.H. o polní nemocnici za korejské války. Tam občas mrzli tak, že nemohli operovat. Jeden díl se dokonce jmenoval Holka, venku je strašná zima. V Koreji to tak totiž bývá. Mrzne tam tak, až to sjezdařům na olympiádě ničí lyže a diváci musí na slavnostním zahájení dostávat deky, ohřívače nohou i rukou.
V seriálu to bylo ještě horší. To mrzlo, až tam samy od sebe vybuchovaly miny.
Kromě toho jednomu z lékařů rodiče poslali polárnický oblek a mráz byl tak silný, že zachránil raněného vojáka: krev v ráně zmrzla, takže nevykrvácel.
V Koreji není zima proto, že tam pořád probíhá studená válka a vztahy jsou pod bodem mrazu. Může za to ledový dech ze severu. Kousek nad Korejským poloostrovem je Sibiř. A to mluví za vše. Je to hlavní důvod, proč diváci na otevřeném stadionu v Pchjongčchangu potřebovali i nahřáté sedáky.
Vlastně není co vysvětlovat. Nad Sibiří se drží obrovská masa studeného vzduchu, protože se nemá čím ohřát. Všude jen chladná nebo rovnou zmrzlá země, která spolehlivě drží teplotu vzduchu nízko. Jinde by se vzduch ohřál od moře, ale široko daleko žádné není, protože Sibiř je nekonečná. Na severu je sice oceán, ale ten je ledový nejen podle názvu. Tudíž taky nepomůže.
A tak celou zimu proudí do Koreje ledový sibiřský vzduch. Někdy, jako třeba zrovna teď, coby pořádný vichr.
Proč tuhne i make-up
Nikde na světě není deka ledového vzduchu tak velká jako na Sibiři. Meteorologové jí říkají sibiřská anticyklona.
Má střed kdesi nad severním Mongolskem, někdy se říká, že nad Bajkalem. Točí se dokola ve směru hodinových ručiček a z okraje vystřeluje chladné výboje jako paprsky ledové smrti.
Mimochodem, známe to dobře, protože když k nám v zimě přijde mrazivý vzduch z východu, velmi často přiletí až z tohoto sibiřského kolotoče.
Korea to má ale z první ruky, protože je hodně blízko.
Není to vlastně nic zvláštního, stejnou ledovou nálož dostávají Američané z Kanady skoro každou zimu. Vysoko na severu se nad pláněmi mezi Skalnatými horami, Velkými kanadskými jezery (Otročí, Medvědí, Athabaska – jen si vzpomeňte) a Hudsonovým zálivem točí po směru hodinových ručiček další obrovský větrník, který vysílá arktický vzduch hluboko dolů na jih. A tak ve Washingtonu mívají běžně hodně mrazivé dny a týdny, přestože jsou na úrovni Tuniska a jižního Řecka.
Proto si také turista musí lámat hlavu nad tím, proč v centrech velkých měst amerického Středozápadu a okolí jako jsou Minneapolis, Indianapolis, Chicago, Des Moines či Detroit mají domy spojené podivnými nadzemními zasklenými koridory. Je to kvůli zimě. Vytvořili si tam celé kilometry vnitřních ulic s obchody, které vedou uvnitř domů, takže když mrzne, že by se z toho klepal i Jack London, obejdete střed města jen v tričku. A opět: tato města bývají v zimě polárnicky ledová, přestože leží na úrovni Madridu a Říma.
Ale Korea to má proti nim ještě zostřené, mráz si ji pojistil tuplovaně. Ze vzduchu, i z vody.
Východní pobřeží, tedy přesně místa, kde se teď koná olympiáda, líže jedna z postranních větví studeného mořského proudu Ojašijo. Ten se až do těchto končin prodral ze Severního ledového oceánu. Sibiřský vzduch a arktická voda jsou mrazivá kombinace: v nedalekém Vladivostoku kvůli tomu například musí led v přístavu během zimy pravidelně rozbíjet ledoborce, přestože město leží o dost jižněji než Praha. A tak se v Koreji na olympidádě musí kvůli větru odkládat soutěže a kvůli zimě mrzne televizním moderátorkám na tvářích make-up.