Chraň Bůh před prezidentskou přímluvou!

Prezidentovi se buď výrazně zprotivil nynější pražský arcibiskup a uvítal by jeho rychlý odchod do penze, nebo mu s mezinárodní a církevní diplomacií radí hradní šatnářka.

Pokud totiž Miloš Zeman skutečně pošle papeži Františkovi dopis s žádostí, aby prodloužil kardinálu Dukovi pověření spravovat pražskou arcidiecézi, svému sousedovi z Hradčan tím rozhodně nepomůže. Jen tím do zaběhlého soukolí přisype štěrk a písek. Soukolí to snad ustojí, ale všem zúčastněným z toho zůstanou oděrky.

Prezidentský list předá Svatému stolci úplně jinou informaci, než pisatel vtělil do jeho řádků: z Prahy je na papeže činěn politický nátlak ohledně úřadu duchovního. Tedy ve věci jeho nejvýsostnější pravomoci, něčeho, co dělá papeže papežem, římským biskupem, prvním mezi biskupy. Politická žádost, která si klade za cíl ovlivnit jeho rozhodnutí, je v tomto ohledu nejen urážlivá, ale může to být pobídka k tomu, aby v Apoštolském paláci začali zkoumat, co se to v tom Česku vlastně děje a zda není něco nezralého ve vztazích církve a státu. Vždyť nejde o Čínu, ale o demokratický svět. A není za to někdo spoluzodpovědný i z církevní strany?

Pokud už prezident dopis odeslal a skutečně jím nesleduje opačný cíl, pak by se měl rychle začít modlit, aby ve Vatikánu psaní založili do archivu bez přemýšlení. V horším případě je vezmou jako varování, že se v Česku ze jmenování biskupů dělá politika. A začnou se Prahou touto optikou zabývat právě v období, kdy se o prodloužení Dukova mandátu rozhoduje – přičemž až dosud byl odklad penze o dva roky velmi pravděpodobný, očekávaný a téměř automatický. Patrně už je připraveno pero pro podpis. Teď do složky přibude dopis od politika, který se vahou své funkce snaží papeže ovlivnit v především duchovní, nikoliv politické úvaze. Přibude otázka: Proč to dělá? Co tím sleduje? O co tady vlastně jde?

Nejenže se totiž Zeman snaží v citlivou dobu udělat něco, co Svatý stolec poníží a urazí, ale zároveň tím ukazuje, že naprosto nechápe, čím je pro církev biskup a proč mu papež úřad svěřuje. Že nejmenuje politika, ale duchovního pastýře. A jestli o tom někdo pochyboval u jiných papežů, František (jehož Zeman prý roky zná) tuto „duchovní pokoru“zdůrazňuje na každém kroku. I v Praze chce mít nikoliv národního hrdinu, ale muže modlitby, hlubokého duchovního života, kněze, který sice vychází se státem, ale zároveň by se postavil nepravosti, i kdyby ji posvěcovala světská moc.

Zeman reagoval na dopis stovky neznámých lidí, až na výjimku laiků, kterému sice některá média věnovala pozornost, ale který je svým charakterem naprosto bezvýznamný „spam“. Nejapná, nevyžádaná, irelevantní petice. Takových chodí do Vatikánu tisíce denně a vůbec nic neznamenají. Ač i jejich signatáři zkoušejí na papeže tlačit, jeho úřad se jimi nemusí zabývat. Jinak je to u korespondence s hlavou státu. Té se odpovědět prostě musí.

Kdyby totéž, co prezident, napsal vysoce postavený duchovní, patrně by dostal velmi důraznou výtku, aby papeže svým nátlakem neurážel. Hlava státu nejspíš za čtyři měsíce obdrží zdvořilostní dopis, v němž jí papežský úřad pro vztahy se státy standardizovaně „poděkuje za zájem“.

Tím, že prezident upozornil církevní ústředí na to, že se tady ze jmenování biskupů dělá politika, však bezpochyby nepomohl žádnému biskupovi.

Říká se, že „do Říma se létá letadlem“, a snad i tady nakonec převáží římský nadhled. Pohled víry, ne politiky. A vše skončí pouhým zjištěním, že český prezident prokázal nekompetenci v mezinárodní diplomacii, kam Svatý stolec a jeho zvyklosti patří podstatně déle než Česká republika.