Cílem ČSSD má být socialismus
ČSSD na nedělním sjezdu rozhodne, kam bude směřovat. Existuje však jen jediný způsob, jak stranu zachránit. Musí se vrátit ke kořenům a začít kopat za své voliče z montoven a venkova, kteří v dnešní době nejvíc trpí.
Dlouhodobě názorově rozpolcená ČSSD, která drtivě prohrála parlamentní volby, má sjezd. Jednodenní. Prý bude smiřovací, chtělo by se cynicky říci slučovací, ale nikdo soudný tomu nevěří. V neděli se očekává válka dvou protikladných představ o budoucnosti strany, anebo signál jejího brzkého rozpadu na minimálně dvě nové.
Ono totiž nelze smířit novou liberální či kulturní levici, importovanou do partaje z pražských a brněnských kaváren, s tou tradiční, konzervativní, vzešlou z montoven a venkova. Liší se takřka ve všem. Od věku, vzdělání a příjmů přes názor na uprchlíky až po to, kdo by měl být prezidentem. Je absurdní, jestliže část strany „z trucu“podporuje jiného kandidáta než druhá část. Co si má myslet volič?
Programové zklamání
Málokdo se zabývá programem. Jako by nebyl to nejdůležitější pro návrat odešlých voličů. Sociální demokraté přitom programově zklamali. Třetí cesty, frázovitost, nepřesvědčivost. Hloupost. Jako obličej Petra Dolínka s heslem „důstojné stáří pro všechny“na pražských billboardech. Jak souvisel zamračeně retušovaný kukuč šestatřicetiletého radního pro dopravu s důstojností stáří, nikdo z Lidového domu neprozradil.
Ministři v Sobotkově vládě se starali o všechno možné, jen ne o tradiční voliče. Ty promyšleně odháněli. Po bohaté Praze s nulovou nezaměstnaností pochodovali v čele s ministryní práce pod heslem „Vyhlašujeme válku levné práci“ve snaze přiživit se na popularitě odborů, zakazovali kouření v hospodách, aniž to kdo chtěl, nesmyslně přetěžovali učitele inkluzí a jinými hloupými nápady ministryně školství, řešili adopci dětí homosexuály, hodlali progresivně zdanit čtyřicetitisícové platy, aniž řešili odliv miliardových zisků poboček nadnárodních firem, vykupovali prasečák za půl miliardy a neřešili přemrštěné exekuce. Důchodcům přidávali desetikoruny, aniž jim docházela nedůstojná výše penzí při stále vyšších životních nákladech či zoufalá předluženost seniorů.
Množství kandidátů na předsedu je enormní. Na sjezdu se o funkci přihlásili skoro všichni, kteří zbyli. Někteří, jako úřadující předseda Milan Chovanec, očekávají recyklaci starých tváří. „Doufal jsem, že se objeví silná, rozhodná a sjednocující osobnost, která bude schopna ČSSD změnit a vést. Bohužel, nikdo takový se neobjevil,“napsal ve vysvětlení, proč kandiduje on. V poslední větě je důvod, proč ho nevolit. Hypertrofované ego není kvalifikace.
ČSSD by si měla hned na začátku sjezdu ujasnit, že za prohru ve volbách nemohou voliči ani Andrej Babiš, ale straníci sami. Na všech úrovních až po okres. Nafoukaností, papalášstvím, leností, hloupostí. Sobectvím. Obviňovat voliče z nevděčnosti je trestuhodné. Obviňovat koaličního partnera svědčí o hlouposti. Notabene, když poctivě plnil koaliční dohody.
Kdo je Babiš, věděli všichni i před volbami. 88 miliard korun (podle Forbesu) nelze vydělat poctivou prací za třicet let. Do roku 2000 přitom podle auditu vydělal pouze zhruba osm milionů. Přesto pracující i důchodci majitele Agrofertu volili. Většině jeho voličů je fuk, jestli byl evidován jako agent, či jako kmenový důstojník rozvědky. Stejně tak je většině Babišových voličů jedno, jestli přechytračil dotační program EU, nebo ne. Brusel jsou Oni. Ne My. Těch voličů je 30 procent a z více než poloviny to byli voliči sociální demokracie.
Pak je třeba si říct, zda se snesou Jiří Dienstbier a Zdeněk Škromach v jedné místnosti. Pokud ne, měl by sjezd jednoho vyzvat k odchodu. Tím se vyřeší otázka, kdo bude dál velet. S tím, kdo prohraje hlasování, by měli odejít všichni, pro které jsou nepřijatelná programová východiska vítězící frakce.
Protože „tradiční“a „nová“levice jsou vzájemně nekompatibilní. Maximálně dokážou udělat dohodu o pomlčkové konfederaci. Nemá smysl se pokoušet o udržení svazku, který má různé cílové skupiny, různé pojetí politiky a vyznává odlišné ideje. ČSSD, má-li být levicovou, musí současný liberální kapitalismus destruovat, ne udržovat. Jejím cílem nesmí být lepší kapitalismus, ale musí jím být socialismus – zajišťující svobodu člověka uvnitř společenství, ekonomickou, sociální a kulturní rovnost v právech, ale i povinnostech, solidaritu s oběťmi nespravedlnosti a nerovnosti pro ty, kteří společenství spolutvoří. Stejně jako svoboda, ani solidarita není a nemůže být bezbřehá, ale je omezená společností spolutvořící a vyznávající stejné hodnoty.
Jako další bod by si měla ČSSD rozmyslet, jestli respektovat poslanecký mandát bývalého předsedy a dalších, kteří způsobili volební neúspěch, a mít je ve Sněmovně pod svou značkou. Slušný politik by po debaklu odešel sám. Méně sebekritické je třeba kopnout do zadku. I za cenu zmenšení poslaneckého klubu. Na nejbližší čtyři roky je pro politiku strany lepší mít pět poslanců schopných aktivně a uvěřitelně obhajovat stranickou politiku než mít patnáct poslanců neschopných či blekotajících.
Slabiny kandidátů
Další otázkou je, zda drzé čelo a rychlokurz plzeňských práv je dostatečná kvalifikace pro vrcholového politika. Pokud je to spíš ostuda, je o jednoho kandidáta na předsedu méně, bez ohledu na to, že Milan Chovanec první gratuloval prezidentovi ke znovuzvolení a pozval ho na sjezd.
Agenta CIA už ČSSD v čele jako předsedu měla. Pokud nyní nestojí o člena představenstva amerického think-tanku Aspen Institut v Praze Jana Hamáčka, je o dalšího kandidáta na předsedu méně. V případě, že ani rychle a kvalitně postavená chalupa za pár milionů se neslučuje s morálním profilem levicového politika, je o dalšího kandidáta méně. Protivníky nebude zajímat, že policie ukončila stíhání Jiřího Zimoly.
Osobně mám silnou nedůvěru, když se generál tajné služby sám hlásí u politické partaje o funkci. Zvláště jde-li o člověka, který v minulosti kádroval své „revolučně neprověřené“kolegy, anebo ví dost a dodnes neřekl. Ale budiž... Pokusím se mu odpustit i zfušovanou „operaci Lienert“z dob jeho aktivního působení. Třeba bude Miroslav Krejčík umět přivést k disciplíně představitele frakcí, u kterých se to dosud nepovedlo. Jeho pohled na politiku je ale diletantsky naivní, a tak uvidíme, jak si povede v krvelačném souboji všech proti všem, když na frakční koalice nebyl čas. Pokud neobstojí, dobře. Pak přijde čas na divokou volbu.
Omluvme se Zemanovi
Předposlední otázkou před programovou diskusí je, zda zradu omlouvat, nebo se za ni omluvit. Stačí hlasovat a pak říct veřejně „Miloši, promiň“. Všichni viníci Zemanovy prohry ve volbách roku 2003 jsou už politické mrtvoly a Zeman je prezidentem znovu. Tím by mohl být příkop zakopán. Pokud by se tak stalo, myslím, že by bylo o dva kandidáty na předsedu méně.
A poslední otázkou je, zda jít do vlády. Mocichtivost je opojná, ale smrtící. Na druhou stranu přehnané moralizování v hodnotově neukotvené, a tudíž relativizující společnosti připomíná polské drama Gabriely Zapolské Morálka paní Dulské. Nikdo neuvěří, že Babiše nezačala stíhat policie až ve chvíli, kdy se to premiéru Sobotkovi hodilo do krámu. Argumentace nepřijatelností koaličního vyjednávání kvůli trestnímu stíhání premiéra je po volbách nesmyslná. Zvykejme si, že zemi bude vládnout miliardář, který si koupil novináře i s novinami, aniž mu to bylo co platné, který byl možná kdysi agentem rozvědky a možná bude jednoho dne vězněm svých podřízených. Život je pestrý.
Za sebe na otázku vlády či opozice odpovím jako chytrá horákyně. Ani jedno. Pro personální i programovou konsolidaci strany je třeba minimálně dva roky nedělat kompromisy a všemi silami komunikovat nové tváře a nový program. Vymezit si prostor mezi umírajícími komunisty, dětinskými Piráty a levicovou částí jinak středového hnutí ANO. Vládní působení sedmiprocentní strany vedle partnera s 30 procenty je teď programově zničující.
Volič by měl vidět rozdíl mezi programem Babišovy vlády a stranickou politikou levice nalevo od Babiše. Hlasovat pro vládní program přitom lze, pokud bude alespoň tak levicový, jaký předložil Babiš při prvním pokusu, a pak je třeba ze Sněmovny kontrolovat jeho plnění. Do vlády lze jít nejdříve až po dvou letech, až bude voličům jasné, co je obrozená ČSSD zač. Ano, existuje riziko, že z ANO se definitivně stane sociální demokracie lepší, než je ČSSD. No a? Pro voliče je to dobře, nebo špatně? Je to výzva. O důvod víc se snažit.
A až nakonec lze tvořit nový program levicové strany. Upozornění: jeho cílovou skupinou musí být pracující, ne politici a lidé práce se štítící.