Caesar v maskáčích pěje Kleopatře písničky Chinaski
Tomáš Šťástka redaktor MF DNES
Kleopatra to má hodně těžké. Touží po pořádném chlapovi, ovšem v jejím okolí jsou k mání jen „zoufalci s ponožkama v žabkách, co by za pár let nechali spadnout pyramidy a vyschnout Nil“.
Tak alespoň vykresluje poslední egyptskou panovnici nová hra Petra Kolečka, kterou spolu s režisérem Ondřejem Pavelkou připravil pro pražský prostor La Fabrika. Kolečko se rozhodl fascinující antický příběh plný bojů, dělení světa a především velké lásky převést do dnešní doby. Kleopatra je v jeho podání znuděná „herdekbaba“, která stírá svého infantilního bratra Ptolemaia, aby pak v Caesarově náruči rozkvetla a divákům zašvitořila, že pro ženu je velice úlevné, když se vedle silného chlapa může na chvilku zatvářit jako blbka.
Malátný překvapil
Inscenace je v La Fabrice postavená na známých tvářích. Jitce Čvančarové role rázné femme fatale sedí, hlavně v úvodu má však trochu problém s artikulací, Kolečkův proud slov podává až příliš rychle, takže nejeden vtip zanikne. Překvapením večera je Michal Malátný, ač je všeobecně známo, že frontman kapely Chinaski má vystudovanou DAMU, málokdo by si asi představil, že herecky utáhne hodinu a půl trvající kus, navíc rovnou v trojroli. Malátný zde popravdě žádné velké výkony nepředvádí, ale to, že si je zcela střízlivě vědom svých limitů, prostě stačí, aby vše uhrál s klidem.
Jeho trojrole vůbec divadelní Kleopatru Tak je jí nejlépe dost osvěžuje. Nejprve se v upnutých pozlacených trenkách a péřovce představí jako nedospělý Ptolemaios, člen zlaté mládeže, kterého spíše než politika zajímá auto na dálkové ovládání a který se bojí akorát tak toho, že ho zas Kleopatra zavře k mumii Ramsese. Pak následuje role samotného Julia Caesara, tedy omaskáčovaného trampa, který rozněžnělé Kleopatře nadojí mléko medvědice a porazí ji v pexesu. Hra s kartičkami o středomořské državy patří vůbec k nejlepším momentům kusu. Třetí část, kdy egyptskou panovnici Malátný okouzlí jako Marcus Antonius, který by lodní bitvu u Actia nejraději odehrál na čtverečkovaném papíru, už prvotní švih trochu ztrácí. Vše ale napraví dobře režijně zvládnutý závěr s písněmi. Malátný totiž v Kleopatře zvládá i kytaru a zpěv, což do Kolečkovy hry překvapivě sedí.
Novinka se silně opírá o technické možnosti La Fabriky, představení je zajímavě nasvíceno, doplňují jej i drobné projekce. Právě hudba a vizuální forma dílu v rozlehlém sále dost pomáhá a paradoxně ho víc přibližuje komornímu Rubínu.
Úplně nejblíže byla kniha vydání roku 1948. Všechny fotografie zaznamenávající piloty v akci, o Vánocích, při návštěvě prezidenta Edvarda Beneše, technických kontrolách i návratu do Prahy už roztáčely rotačky v tiskárně V. Neubert a synové v Praze na Smíchově. Jenže se psal únor 1948, knih bylo vytištěno jen několik a veškerá sazba musela velmi rychle ustat, vytištěné bylo posláno do stoupy.
„Našli se však tiskaři, kterým to nedalo, listy vynesli a doma si je na koleni vázali z toho, co měli k dispozici,“vysvětlila Kándlová na křtu. Také díky nim se Peruť 312 nakonec mohla dočkat vydání. Zásadní moment pak přišel na konci osmdesátých let, kdy se autorovi dostala do rukou maketa knihy. Nalezli ji v Českých Budějovicích u popelnice. Postupem let se začali ozývat i další, kteří knihu měli ve své knihovně.
Nakonec tak Peruť 312 díky odhodlání dědiců Ladislava Sitenského vyšla. On sám už se jí bohužel nedočkal. Ve srovnání s podzimní premiérou Dvou nocí na Karlštejně v Kalichu vyznívá Kleopatra lépe ve všech směrech. Jediné, čím novinka trpí, je nadměrný slovní balast, Kolečko na jeden skutečně dobrý vtip spotřebuje spoustu zbytečných vět okolo. Kdyby měla inscenace hodinu, nic by se nestalo.
Tvůrcům v čele s režírujícím hercem Pavelkou se však celkově povedl oddechový popový kus, který je osvěžující alternativou k prefabrikovaným agenturním představením postaveným pouze na známých tvářích. Pokud chcete nenáročnou a trochu ulítlou zábavu na jeden večer, je Kleopatra v La Fabrice dobrou volbou.