Pád cen eidamu mě zaskočil
„Jak můžete zemědělcům platit devět korun za mléko, když je sýr tak levný,“říká majitel Madety.
Martina Patočková redaktorka MF DNES
svoje centrální sklady a tam to nějakou dobu je, než se to dá na pult. Takže chtějí prodloužit trvanlivost. Mlaďoši, včetně mého syna, vidí nové ekonomické metody, kdy se jogurty dělají se škrobem, tím se konzervují a mají dlouhou trvanlivost. My to neděláme, i když je to na úkor obchodu.
Budete to dělat?
Ne. My zkusíme jinou věc. Pamatujete čerstvé smetanové sýry? To bylo kolečko velikosti hermelínu, velmi tučné mléko, sražené, vylisované, pouštělo to syrovátku, strašně dobré. Ale vydrží jen tři dny, takže to budeme dávat do svých prodejen a do malých obchodů. Bude to nákladnější na distribuci.
Svých prodejen máte teď kolik?
Málo, máme mléčný bar v Budějovicích, bistro v nemocnici, pak bude v Českém Krumlově. Prodejnu uděláme v druhé polovině roku v Táboře a Jindřichově Hradci. V Budějovicích se to velmi osvědčilo.
Jak vidíte letošní rok? Máslo dobré, eidam špatný?
Mohl by být velmi dobrý, ale trochu mě zaskočil ten pád u eidamu. Navíc v Evropské unii je asi půl miliardy tun sušeného mléka na zásobách. Když to pustí do trhu, srazí ceny, že se budeme divit.
Na dovoz mléčných výrobků do Ruska platí stále embargo. Jak vás to zasáhlo?
Stálo nás to nejméně 100 milionů korun. Jednak tam zboží zůstalo, jednak náklady, co jsme dali do toho, abychom se tam dostali, padly vniveč. Vyváželi jsme tam Nivu, pomazánkové máslo, Blaťácké zlato, sušáky. I kdyby teď otevřeli, tak si myslím, že je trh už obsazený.
A nejde to přes Bělorusko? Některé firmy to tak dělají…
To jsme zkoušeli a nic moc.
Kam se vám tedy daří exportovat a kolik?
Jde o něco málo přes pětinu tržeb. Něco do Itálie, do bývalé Jugoslávie, v arabských zemích jsme tradičně silní.
Co říkáte na poslední iniciativu německých obchodních řetězců, které požadují mléko bez glyfosátu?
Dělám, že to neslyším. Je to blbost. V mléku to nikdy nikdo nenašel, tak proč to chtějí kontrolovat? Ale ty rozbory bude muset někdo zaplatit a zemědělci říkají „my ne“, tak kdo? Mlékárny, protože to řetězce chtějí? A promítnou to do cen? Po nás to zatím nikdo nechce.
Máte nějaké plány, co s Madetou, až odejdete do důchodu?
Samozřejmě v sedmdesáti letech člověk musí přemýšlet, komu firmu předá, jak ji předá a jak to bude fungovat. Nechal jsem tu půlku života, tak bych byl rád, aby se Madeta rozvíjela dále. Myslím, že podnik má našlápnuto, má značku, vlajkové lodi, distribuci, vlastní logistiku. Je technologicky vybavený, stavíme moderní sýrárnu.
Jak to máte vymyšlené? Předáte firmu synovi?
To já zatím nevím. Nechci to říkat – neříkám to ani doma, natož do novin. Slyšel jsem na to dobrou odpověď jednoho renomovaného psychologa, který se zabývá koučinkem. Na základě toho, co jste mně řekl, si neumím představit, že byste to synovi nedal. A na základě toho, co jsem teď poznal, si ne- umím představit, že byste mu to dal. To mně opravdu poradil.
Takže jak?
Musím nějakým způsobem ještě vypreparovat, co dál. Rozhodně je to neprodejné. Je to česká firma.
Je ve hře nějaká dohoda, spojení s vaším přítelem Oldřichem Gojišem, majitelem společnosti Interlacto, která působí především na Vysočině? Slyšela jsem, že se v tomto směru pohnuly ledy.
Je o tom řeč, víc nemůžu říci. Vycházejte z toho, že já se znám za skoro 69 let dobře a vím, že těžko s někým vycházím. Dva kohouti na jednom smetišti, to je první věc. Druhá, my máme skoro shodný sortiment. Takže proč to dělat na dvou místech? A vynakládat investice kvůli tomu, abyste něco omezovala? Fakt těžko se k tomu vyjadřovat. Nemám to prokoumané. Na druhou stranu je to ale sousední rajon.
Kdysi jste o tom mluvil – a to už je tak šest let – že je to skoro upečená věc, a pak to vyšumělo.
Není to tak, že by to vyšumělo. Různé řeči se vedou, ale konkrétně nemohu říci, že by bylo něco na spadnutí. Olda (Gojiš) patří mezi kamarády. Roli hraje řada faktorů. Tak jako u mě strach o zdravotní stav, u něj taky. Můžeme si kreslit vzdušné zámky, ale když to zdraví nedovolí, budeme se muset na vše vykašlat. A bude to.