Kdo stojí za „vatikánským“dopisem o Dukovi

Veronika Valíková češtinářka, blogerka

Kardinálu Dukovi bude letos sedmdesát pět let, musí požádat o ukončení svého mandátu, ten mu může být prodloužen. Stovka katolických laiků požádala dopisem papeže, aby ho neprodlužoval. Církev prý pod vedením Duky „hnědne“. Aktivisté si přejí změnu a odvolávají se na podporu nejmenovaných kněží.

Stejně jako je v mnoha otázkách rozdělena společnost, je rozdělena i katolická církev. Signatáři „vatikánského“dopisu reprezentují tu část katolíků, která je s kardinálem nespokojena a vytýká mu mnohé – že se nechová nepřátelsky k M. Zemanovi, že má jasný názor na migrační krizi, podložený hlubokým zájmem o historii, že zastává konzervativní postoje především v záležitostech rodiny a nedělí strany, politiky a voliče na „dobré a špatné“. Kardinál, který seděl v komunistickém vězení a dokázal díky nekonfliktní komunikaci vyjít se všemi polistopadovými prezidenty, je pro ně člověkem, kterému jde především o moc. Důvody kardinálových postojů nejsou pro oponenty podstatné. Podstatný je fakt, že primas český na svých názorech trvá a odmítá se jich vzdát.

K pozoruhodné situaci došlo před prezidentskými volbami. Přestože Česká biskupská konference v duchu křesťanské etiky nevydala žádné pokyny, koho volit, mnozí církevní hodnostáři i biskupové vyjádřili sympatie J. Drahošovi, někteří těsně před volbami. Kardinál své preference odmítl sdělit, čímž se opět viditelně vyčlenil.

Kampaň, která je proti kardinálu Dukovi zjevně vedena, má nepochybně své hybatele. Jedním z nich by mohl být profesor Halík, který se k politickým problémům vyjadřuje z pozice kněze i nezávislého intelektuála mnoho let. Jazyk i praktiky pana profesora v minulosti často překročily hranice jeho kompetencí i etických principů. (Jeden konkrétní příklad – před prezidentskými volbami v roce 2013 rozesílal pan profesor e-mail s doporučením, koho mají dobří katolíci volit.) On i jemu blízká skupina kněží používají církevní obřady i přednášky k politické agitaci. Navzdory všem rozdělujícím a ostrým slovům, která profesor Halík vyslovil na adresu kardinála Duky a „nehledajících“, tedy konzervativních katolíků, zůstává pozice, z níž ovlivňuje velkou část křesťansky orientovaných vysokoškoláků, nedotknutelná. Bylo by zajímavé vědět, proč tomu tak je.

Kardinála Duky už se zastali někteří politici, na jeho podporu kolují internetové petice, na sítích bují diskuse. Dopis, jehož znění nebylo kardinálovi předáno s odesláním, jistě nemůže ovlivnit názory Vatikánu. Kardinál má za sebou kus „dobrého díla“, především je však velkou částí veřejnosti považován za slušného člověka, který hovoří i koná na základě svého svědomí a přesvědčení, ať už jde o proslovy na slavnostech, či protest proti persekvování křesťanů, který předal čínskému prezidentovi při známé hradní recepci.

Je doba předvelikonočního půstu, který nás připravuje na ten starý příběh o slávě a zavržení. Kardinál Duka se s nastalou situací jistě vyrovná. A možná také odslouží mši za signatáře „vatikánského“dopisu.

Ti totiž nejvíc ublížili sami sobě. Jenom to ještě nevědí.