Den vítězství. Den ryzího údivu
Zápisník Miroslav Němý reportér MF DNES
Dobré je si dopřát odstup od událostí, které vás emočně vtáhnou do děje. Připomínat si, že olympiáda pádí dál, že vstanou další hrdinové, že svět se nezastaví. To vše je pravda – až na to, že ve zlatou českou sobotu opravdu dění kolem mě jaksi znehybnělo.
Pro všechny to byl dotek výjimečného.
Můžete si tisíckrát pouštět záběry, jak vykulené Ester Ledecké kameraman říká: „Tys vyhrála.“„Ne!“„Ale ano.“Krása osobního prožitku však spočívá v tom, že je nepřenosný. A tohle pro mě navždy zůstane spojeno s jejím zlatým triumfem: pocit absolutního údivu.
I chlapům se leskly oči, těch objetí, radosti a dojetí. Ale všechno se dralo na povrch postupně. Kdyby v lyžařském středisku v Čongsonu zrovna přistála mimozemská loď, kdyby tu na tribuně povstal severokorejský lídr Kim Čong-un… Stejně bychom nemohli být překvapenější. A ten pocit se šířil do všech světových stran.
Zbývající lyžařky na svahu si málem podepíraly ústa, aby jim čelisti necinkly o sjezdovku. „Já zrovna přijela na start a všechny jsme zíraly: Co to, sakra, je?“popisovala Češka Kateřina Pauláthová. „Tohle asi nikdo v životě nečekal a nepředpověděl by to. Nechápaly jsme. Je to fakt hustý.“
Šokován byl rovněž český funkcionář Roman Kumpošt: olympijské zásady velí, že při ceremoniálu na místě vítězce gratuluje krajan. Čech? Prosím vás, nedělejte si legraci. „Věřili jsme, že může jet hodně dobře, ale překvapení samozřejmě byli všichni. I já,“řekl.
Doba je zběsilá a až následující dny a týdny potvrdí, jak (ne)trvanlivou záležitostí zlato Ledecké bude. V internetové éře a časech kontinuálních on-line přenosů z olympiád se úsloví o tom, že není nic staršího než včerejší noviny, ještě upravuje; leckdy totiž není nic staršího než hodinu platná událost.
Pokud ale něco má potenciál vybočit, pak tohle: zázrak na sněhu, lyžařské Nagano či největší senzace dějin alpského lyžování.
V superlativech se lze trumfovat, mně ovšem pro sobotu 17. února 2018 postačí daleko skromnější popis.
Den ryzího údivu.