Tři hokejové výhry a zkratkou do čtvrtfinále B
Hokejisty čeká ve středu od 4.10 ve čtvrtfinále Slovensko, či USA.
uď to bude Slovensko, nebo Spojené státy. Buď to bude rival, s nímž žádný mač není obyčejný a který ho může okořenit tím, že na olympiádu dorazil se 14 hráči z české extraligy, nebo sok, kterého mají Češi ve čtvrtfinále snad předplaceného, neboť by se s ním v této fázi utkali už popáté za posledních sedm let.
Klíčové je, že Češi už ve čtvrtfinále na rozdíl od soupeřů jsou. Posunuly je tam víkendové výhry nad Kanadou (3:2 po nájezdech) a Švýcarskem (4:1), znamenající, že Češi vyhráli skupinu a nemusí podstupovat v úterý předkolo play-off.
Ušetří síly, o čemž kapitán Martin Erat říká: „Každý den v programu je důležitý. Viděli jsme dnes na Švýcarech, že byli zatáhnutí, k čemuž přispělo, že hráli o čtyři hodiny později než my. Každá hodina hraje roli.“
Není to jediné pozitivum, které se sluší o reprezentaci napsat. Ano, je předčasné propadat euforii, nicméně není sporu o tom, že tým se – zvlášť o víkendu – prezentoval výtečným výkonem. Má energii, dře. Je cítit, že na ledě bojuje.
Však i bek Jan Kolář, jindy skromný rétor, teď tvrdí: „Jsme sebevědomí. Musíme být, máme tady dobrý tým, skvělou partu. Všechny tři zápasy jsme zlomili dravostí, soudržností a bojovností. To by mohlo být plus do vyřazovacích bojů.“
Klíčovým mužem je brankář Pavel Francouz. Chytá bravurně a plní zadání kouče Josefa Jandače, jenž plánoval: „Pokud se mu bude dařit, tak z branky nevyleze. Takže ať tam zaleze a zůstane tam.“Zalezlý zůstává, což je dobré znamení.
Zvlášť když tým nepředvádí žádné úspěšné ostřelování a nebýt včerejších dvou gólů do prázdné branky při švýcarské power-play, držel by si průměr dvou branek na zápas.
„V posledních turnajích jsme neměli extra produktivitu, takže musíme zápasy vyhrávat na méně vstřelených gólů. Ale v play-off to takhle chodí,“říká trenér.
Naplňují se tak jeho slova po oznámení nominace, že síla mužstva je v defenzivě. Nicméně proti prvnímu duelu s Koreou jsou ve hře pokroky. Zlepšilo se zakládání útoků od obránců, šmrnc přinesly změny v podobě nasazení střelců Kubalíka a Růžičky. „Možná bylo dobře, že jsme to s Koreou měli těžké, pomohlo nám to, abychom se neukolébali,“tvrdí útočník Michal Řepík.
Nelze však mít jen růžové brýle. Tým proti Kanadě i Švýcarsku hrál víc než půlminutové oslabení 3 na 5. A ač v rozhodování sudích zatím marně hledáte nějaký řád, řada faulů byla zbytečná. „Jestli takhle ve čtvrtfinále budeme sbírat fauly, dostaneme dva góly a jedeme domů. To musíme vypilovat,“ví Erat.
Sám působí jako tichý, leč důležitý lídr. Na ledě příkladně bojuje, chodí na oslabení, nepodcení jediný souboj. „V play-off hraje roli každý sprint. My starší kluci v týmu dbáme na to, aby nasazení bylo stoprocentní. Už hodně let čekáme na medaili a já bych chtěl přispět k ukončení této série. Proto jsem přijel. Nejsou tu sice hráči z NHL, ale olympiáda je pořád olympiáda.“
První krok za koncem čekání přijde ve středu. Vítěz pak v pátek v semifinále zřejmě narazí na ruské hokejisty. Ale slovy z Mrazíka: Teď už jinde jsme, je to jiná vesnice...