26 152 trofejí, ale jelen Standa zachráněn
Za příběhem jelena, který „měl být odstřelen, ale je zachráněn“, jsou ve skutečnosti vleklé spory v šumavském národním parku.
Jmenuje se Standa, je desaterák a žije v šumavském „safari“, kde se s ním už vyfotily stovky turistů. A to mu zachránilo život.
Jinak by totiž skončil jako loni 26 152 jelenů, laní a kolouchů, za které nikdo nepodepsal petici, aby je myslivci neulovili.
Standovi hrozilo totéž. Lidé jej ochočili natolik, že se nechal pohladit a nakrmit. Před dvěma týdny drcnul do jednoho z turistů a lehce jej zranil. Ochranáři parku proto rozhodli, že kvůli ztrátě plachosti je nebezpečný a je třeba ho zastřelit.
Za jediný den kvůli němu podepsalo petici Nechte jelena z Kvildy žít 12 tisíc lidí. Stovky dalších nadávaly vedení šumavského parku, desítky lidí chtěly odvolání šéfa rezervace, proti řediteli se postavili i zaměstnanci, kteří odmítli vydat souhlas s odlovem. Přitom jen loni a letos v lednu na Šumavě bylo skoleno 1 133 jelenů.
Ze Standy se stala politika, jelen vystřídal téma kůrovec a znovu se rozhořel boj mezi vedením parku a jeho letitými kritiky.
Ministr životního prostředí Richard Brabec proto včera rychle přispěchal s řešením, že jelena převezou do prezidentské obory v Lánech. „Z mého pohledu varianta utracení nepřicházela v úvahu od začátku. Jenže na Šumavě se čeká na každou záminku,“prohlásil ministr na adresu těch, kteří volali po hlavě ředitele národního parku.
Večer co večer už sedm zim chodí pod okna domů ve Stožci na Prachaticku trojice majestátních jelenů. Zvykli si na lidi. Jak by ne, když jim vyrobili provizorní krmelec a do koryt jim denně sypali žrádlo.
Šumavští jeleni jsou na přikrmování zvyklí. Správa parku má několik přezimovacích obůrek, kam se zvěř na zimu stahuje a kde dostávají krmení. A občas tu v zápalu boje o žrádlo jeden do druhého drcne, strčí, zaklesne parohy.
Prostě divočina.
Dvanáct tisíc podpisů
Na pamlsky byl zvyklý i jelen Standa. Lidé ho vykrmovali přímo v jeho devítihektarovém výběhu, fotili se s ním, hladili jej. Navzdory všem zákazům.
Až do začátku února, kdy Standa do jednoho z turistů strčil a lehce jej zranil.
Ochranáři v tu chvíli nekompromisně rozhodli, že Standu čeká kulka. O utracení se neměl nikdo dozvědět. Jenže se incident a plány na odstřelení jelena rozkřikly. A lidé začali správu bombardovat. Petici „za Standu“podepsalo za jediný den dvanáct tisíc lidí. Ochranáři ze dne na den otočili.
„Nyní prověřujeme všechny možnosti, jak s nebezpečným zvířetem naložit. Usmrcení je tou poslední,“zmírňoval kritiku lidí na adresu ochranářů mluvčí šumavského parku Jan Dvořák.
Desaterák Standa se tak dál s dvanácti dalšími jeleny, laněmi a kolouchy prochází hlubokým sněhem kvildského „safari“. Jen lidé sem zatím nesmějí.
Srdceryvný příběh s dobrým koncem, kdy lidé zvíře v petici zachránili, napadne rychle každého. Jenže pozadí příběhu je daleko „šumavštější“– jak už tomu na Šumavě bývá, plné sporů.
Ochranáři se sami mezi sebou dva týdny dohadovali, zda je správné zvíře zastřelit. Proti rozhodnutí ředitele šumavského parku Pavla Hubeného byla část jeho vlastních zaměstnanců, kteří k odlovu zvířete musí dát povolení. A nevydali je.
Připojili se i další kritici současné strategie, jak o šumavskou přírodu pečovat.
Standa zkrátka nahradil letité téma kůrovce a místo tradiční šumavské otázky „kácet, či nekácet“napadené stromy přišla otázka zastřelit, nebo zachránit jednoho jelena?
Jelen, který nebyl kozou
Nakonec Standův život zachránilo šumavské politikaření i strach šumavských ochranářů, jaká bude jejich budoucnost, protože proti sobě poštvali – po několika měsících klidu – šumavské starosty.
„Důrazně protestuji, aby bylo bezdůvodně zabito divoké zvíře jenom proto, že bylo propagátory divočiny přinuceno ke ztrátě plachosti. Bohužel to ukazuje na neschopnost správy národního parku uchopit projekty návštěvnických center se zvěří tak, aby sloužily k účelu, pro který byly za desítky milionu korun vybudovány,“kritizoval například předseda Svazu obcí NP Šumava Petr Málek.
A rovnou dodával, že zatímco správa parku „vhání“lidi do oplocených areálů, kde mají vidět divočinu, tu pravou jim skrývá. Má na mysli existenci nejpřísněji chráněných zón parku, kde člověk ponechává přírodu napospas a zároveň – právě proto – do ní ani turisté nesmějí vstupovat.
Ozvali se i bývalí zaměstnanci šumavského parku, na Facebooku se do kritiky pustil bývalý ředitel šumavského parku Jiří Mánek. Muž, kterého odvolal současný ministr Richard Brabec.
„Holt jelen není koza ze zoo, to je objev! No ale všechno přece posvětil pan odborník ministr Brabec. Dělal si tam s jelenem selfíčka. Kdyby se zeptali toho posledního hajnýho, tak by jim vysvětlil, že jelen není koza. Je zázrak, že se tam nic nestalo už dávno v říji třeba,“napsal Mánek a dodal, že kdyby se toto stalo za něho, ministr by ho zastřelil, odvolal a ekologičtí aktivisté ukřižovali.
Absurdní rozměr kauzy jelena Standy dokresluje i to, že o něj od začátku měla zájem spousta chovatelů z celé republiky, kteří mají vlastní oplocené obory. V prvopočátku však správa parku vůbec neuvažovala, že by zvíře odprodala soukromníkům.
Třeba vojenskému spolku Gabreta, jehož předsedou je starosta Kvildy Václav Vostradovský.
Gabreta nabízela, že jelena Standu – v účetnictví správy parku v hodnotě čtyř tisíc korun – odkoupí a vypustí do obory v Sušici. I proto, že Standa se stejně jako zbytek jelenů a laní do kvildského návštěvnického centra dostal z umělého odchovu v oboře, žádné ze zvířat nikdy ve volné přírodě nežilo. „Chtěli jsme, aby se stal patronem našeho klubu. A hlavně aby se problém řešil úplně normálně, nic se netutlalo a hledalo se řešení, jak by zvíře mohlo žít, než rovnou rozhodnout o jeho odstřelu,“říká starosta Kvildy Vostradovský.
Je to paradox. Jelen Standa – ochočené a na lidi zvyklé zvíře – nakonec bude žít v prezidentské oboře. A právě to, že není plachý, bude jeho výhodou. V lánské oboře je i pozorovací obůrka, kam se na zvěř chodí podívat školní děti.