„Přežíváme jen díky Mexičanům“
Východoamerický Vermont proslavily zmrzlina a sýry. Američany však už práce na farmách neláká, chov krav tam drží nad vodou jen ilegální imigranti – nejčastěji z Mexika. Místní na ně nedají dopustit.
Hedvika Millerová spolupracovnice MF DNES v USA
dobách Dwighta D. Eisenhowera, který byl třicátým čtvrtým americkým prezidentem v letech 1953 až 1961, bylo ve státě Vermont více krav než lidí. Malý stát na severu východního pobřeží USA se pyšnil rozsáhlými farmami, kde se kromě mléka a masa také vyráběly sýry a další mléčné výrobky, které se dodnes rozvážejí po celé Americe a jsou vždy zárukou dobré kvality.
„Farmaření už dnes Američany nezajímá, odcházejí do měst, hlavně ti mladí, kteří mají sílu a mohli by něco pro agrokulturu udělat. Zůstávají jen ti skalní domorodci, kteří vlastní farmy z pokolení na pokolení a nikdy je neopustí,“říká mi s dávkou smutku David Fedor Cummingham. On sám na farmě vyrůstal a pracoval od svých deseti let. Jeho obličej se rozjasní, když vypráví, jak pracoval na poli a sušil seno a jak doma pěstovali všechno včetně zeleniny a ovoce. „Všechno bylo organické, žádná chemie,“dodává.
Dnes je Davidovi šedesát. Jeho šest sourozenců odešlo do okolních měst, matka s otcem už nežijí a on na farmě zůstal úplně sám.
„Už to nešlo zvládnout, kdysi jsme měli stovky krav, chvíli jsme zaměstnávali pár lidí, ale nepracovali dost tvrdě, pořád si na něco naříkali,“popisuje David s tím, že nakonec krávy prodal. Dnes tak vlastní pouze obrovský dům, pozemek a prázdné stáje. Věnuje se ochraně životního prostředí, dokonce vymyslel plán na využití solárních panelů jako zdroje energie.
David není jediný, kdo už farmaření ve státě Vermont vzdal. Dnes je situace úplně jiná. Ve státě žije 625 000 obyvatel a odhadem mají farmáři kolem 129 000 krav. Nevzdávají to. Drží se svého řemesla a jejich hlavní pracovní silou jsou ilegální imigranti, převážně z Mexika.
Pomůžeš mně, pomůžu tobě
„Zapomeňte na vaši oblíbenou zmrzlinu Ben & Jerry,“vykřikovala na nedávné demonstraci proti deportaci ilegálních imigrantů ve vermontském hlavním městě Montpelier skupina mexických přistěhovalců. Konala se poté, co imigrační policie údajně při rutinní kontrole silniční dopravy zatkla dva Mexičany bez dokumentů jménem Yesenia a Esau. Možná řídili pod vlivem alkoholu, ale co je nejhorší, přišlo se na to, že jsou v zemi ilegálně.
„Odhadem je ve Vermontu kolem dvou tisíc přistěhovalců bez patřičných víz nebo pracovních povolení. Pracují na farmách a všichni o nich vědí. Bez nich by to prostě nešlo, farmy by zkrachovaly,“svěřuje se mi John, který ve Vermontu patří k velkým odpůrcům Trumpovy imigrační politiky. Navíc mě upozorňuje, že bych o těchto lidech neměla mluvit jako o ilegálech, ale jako o lidech bez povolení. Občané Vermontu, kteří si přistěhovalců váží, prý považují slovo „ilegál“za diskriminační.
Udržet tyto imigranty bez řádných dokumentů stranou tak, aby se na ně oficiálně nepřišlo, je známá rutina. Opatří se jim falešné identifikační číslo zvané „social security number“, aby mohly jejich děti chodit do školy. Důležité je také to, aby si mohli zařídit bankovní konto, které potřebují k tomu, aby mohli posílat peníze na přilepšenou svým rodinám do Mexika.
„Na farmách se musí pracovat téměř nonstop. Normální silný chlapík z Mexika začne ve tři ráno, pak si přes poledne odpočine a dál začne novou šichtu až do večera,“popisuje John s tím, že mexičtí imigranti často pracují 70 až 90 hodin týdně, platí se jim 11 až 12 dolarů na hodinu. Ve většině případů jsou venku bez ohledu na to, zda je horko, nebo mráz. „Normální Američan by to nevydržel a utekl by po dvou dnech,“dodává John.
Musím s ním souhlasit. Do Vermontu tak stále přicházejí stovky imigrantů přímo ze státu Texas, kde třeba nenajdou práci nebo se je tamní majitelé firem bojí zaměstnat. Ukrývání těchto lidí a často celých rodin se tak ve Vermontu stalo undergroundovým byznysem ve stylu: „Pomůžeš mně udržet farmu a já pomohu tobě.“Zapojeni jsou všichni včetně policie, lékařů, a dokonce i řádových sester.
„Když dojde na nejhorší a imigrantům je nařízena deportace, často pomáhají lidé v klášterech. Schovávají celé rodiny, opatřují jim jídlo, vozí muže do práce, aby na ně třeba nepřišla silniční kontrola, protože navíc nemají platný řidičský průkaz,“popisuje David Cummingham. Zmiňuje příklad rodinné přítelkyně řádové sestry Leslie, které je také šedesát let, ale minimálně pět let se věnuje dobrovolně práci s imigranty. Pokud je to nutné, dokáže vyjednat i bezplatnou lékařskou pomoc.
Bez zmrzliny i sýrů?
I přesto, že mají tito imigranti ve Vermontu falešné identifikační číslo, tak platí daně. Podle tamních médií do státní pokladny přispívá minimálně padesát procent přistěhovalců bez dokumentů, což odhadem dává čtyři miliony dolarů ročně. Bydlí převážně v domech farmářů, skromně, ale k životu vlastně potřebují jen jídlo, dobrou postel a kvalitní televizi.
„Takovéto lidi poznáte v obchodech okamžitě, kupují si levná a kalorická jídla,“podotýká John. S jejich vzrůstajícím počtem ale vznikají i jiné starosti. Ve státě se tvoří drogové gangy a také vzniká obchodování s prostitutkami.
Je těžké odhadnout, jak by situace pokračovala, kdyby prezident Donald Trump přeci jenom otočil a rozhodl se tyto tvrdě pracující chlapíky legalizovat.
Jedno je ale jisté, bez nich by se zmrzlina nebo kvalitní sýry, které jsou vyráběny právě ve Vermontu a jsou tolik oblíbené po celých USA, možná staly nedostatkovým zbožím. V každém případě by zřejmě i pořádně podražily. Kdykoliv si takový mléčný výrobek dám dnes se samozřejmostí do nákupního košíku, vzpomenu si na mexické rodáky, kteří pracují bez víz nebo pracovních povolení na vermontských farmách až 90 hodin týdně.