Nejvíc výmluv mají dívky Ničí mě hlavně byrokracie, říká tělocvikář

Veronika Kratochvílová redaktorka MF DNES

Být učitelem tělesné výchovy na základní škole není v době, kdy se mladí lidé sportu ve škole spíše vyhýbají, vůbec jednoduché. Přesto si šestadvacetiletý Jiří Doležal nedokáže momentálně představit lepší a zábavnější zaměstnání než to své. Kvůli nízké mzdě má ale obavy, že v budoucnu bude muset dát přednost jiné práci, aby uživil rodinu.

Jak jste se k povolání učitele dostal? Nemyslím si, že pro mladého člověka by to v dnešní době byla zrovna kariéra snů.

Řekl bych, že nějaké pedagogické sklony se u mě projevovaly už od puberty. Asi v patnácti letech mi jedna naše blízká rodinná známá, která sama učí na gymnáziu, řekla, že by ze mě byl skvělý učitel. Měl jsem to v sobě tak nějak zakódované, ale přece jen se mi nechtělo stát se tím „lotrem“, jenž rozdává pětky a poznámky, takže jsem po střední nastoupil na fakultu tělesné výchovy a sportu, abych se stal trenérem.

Nebavilo vás trénovat jen lidi, kteří mají o sport zájem?

Bavilo a baví. Jako trenér si přivydělávám i dnes, protože z platu učitele bych se uživil jen těžko. Díky tomu, že jsem trénoval děti atletiku a basketbal, přišla nabídka na místo tělocvikáře, které jsem původně vzal hlavně ze zvědavosti, ale během necelých tří let, co ve škole pracuji, jsem se do té práce vysloveně zamiloval.

Jaký je rozdíl vést ke sportu dospělé a děti?

Zatímco dospělý ví, nebo by měl vědět, co chce, dítě se musí nasměrovat. V dítěti se musí otevřít zájem o sport či radost z pohybu. Často ale uplatňuji to, že s dospělými mluvím jako s dětmi a s dětmi jako s dospělými. Docela to funguje.

Dospělí vám ale na rozdíl od dětí asi nefalšují omluvenky.

Rozhodně. Snažím se vytvořit si se svými žákyněmi přátelský vztah a chci, aby mi maximálně důvěřovaly. Takže když za mnou některá přijde přestávku před tělocvikem s tím, že ji bolí břicho, protože má své dny, z hodiny ji prostě uvolním.

Jak se dá předejít tomu, aby dívky tyhle výmluvy zneužívaly?

Nedá. Dá se ale předejít tomu, aby je to vůbec napadlo. Třeba tím, že je k tělocviku namotivuji. Někdy stačí pár poznámek o tom, že plavková sezóna se blíží anebo že po Vánocích by se tělo mělo dát zpátky do formy, a holky jsou najednou do sportu hrr.

Na vaší škole jsou třídy s rozšířenou výukou tělesné výchovy a sportu. Je velký rozdíl mezi sportovními a nesportovními třídami?

Je to hodně individuální a řekl bych, že i v nesportovních třídách máme skvělé sportovce. Tedy skvělé na dnešní dobu. Kdybych ty děti porovnával třeba s tím, jak jsme na tom fyzicky byli na základce my, tak je to opravdu někde jinde. My, kteří jsme bývali průměrní, bychom dnes byli za hvězdy.

Opravdu to jde s fyzickou zdatností dětí tak z kopce?

v pořádku, nikoho nic nebolí a podobně.

Jste opravdu hodně mladý. Jak jste na tom s autoritou?

Řekl bych, a ťukám na dřevo, že dobře. Holky ke mně mají přirozený respekt, kterého nezneužívám. Naopak se opravdu snažím o hodně přátelský přístup. Neučím jen tělocvik, ale i angličtinu a němčinu, a s jednotlivými třídami máme skupiny na Messengeru nebo Viberu (mobilní aplikace, pozn. red.), kam si posíláme materiály, úkoly nebo postřehy. Nejvíc se mi osvědčilo být na děti napojený a jet na jejich vlně.

Svěřují se vám žáci i se svými osobními problémy?

Ano, a jsem za to moc rád. Snažím se o hodně individuální přístup. Chci vědět, jak kdo žije, z jaké je rodiny, co zrovna prožívá. To všechno se totiž odráží i na jejich chování ve škole. Myslím si, že dobrý kantor by měl být i dobrým psychologem. My jsme koneckonců také ti, kteří kromě rodičů ovlivňují jejich životy, jejich vzory nebo jejich vztah k autoritám. Beru to jako velkou zodpovědnost.

Působíte jako velice zapálený pedagog. Co váš osobní život? Jde s tím vším skloubit dohromady?

Samozřejmě, že nejedna přítelkyně mi už vyčetla, že tím vším moc žiju a že by se večer ráda bavila i o jiných věcech než o tom, kolika dětem se povedl výmyk. A dalším problémem jsou peníze. Nedivím se, že tolik skvělých pedagogů opouští své původní zaměstnání a dává přednost práci, za kterou budou lépe ohodnoceni. Já zatím nemám rodinu, a tak si přivydělávám jako trenér a soukromý učitel jazyků. Jak to ale bude, až rodina přijde, na to jsem sám zvědavý.

Považujete nedostatek mužů ve školství za problém?