Když divokou trať brázdí odvážné Češky s kamerou
Po Evě Samkové se role filmařky ujala také skikrosařka Nikol Kučerová: „A poděkovali mi, že jsem natočila nejlepší obrázky ze závodu.“
Podobnými záběry oslňuje v dnešní době kdekdo: stačí mít na hlavě kameru a můžete se známým pochlubit, jak se lyžovačka vydařila.
Nikol Kučerová to ovšem povýšila na úplně jinou úroveň. Její záznam sledovali diváci přímo v olympijském Phoenix Snow Parku.
Parádní podívaná: skikrosařky se ve vzduchu pošťuchují lokty, předjíždějí se, létají po trati.
„Poděkovali mi, že jsem natočila nejlepší obrázky z dnešního závodu. Aspoň v něčem jsem dobrá,“usmála se a téhle grimase nechyběla hořkost; Kučerová skončila na 14. pozici, myslela přitom na víc.
Je pozoruhodné, že i přeorganizovaný moloch zvaný zimní hry občas v detailech závisí na nejprostší věci – na dobré vůli.
„Už na schůzi trenérů se ptali a můj kouč řekl, že pokud by mi to nevadilo, tak klidně,“popsala Kučerová. „A mně to nevadí. Dala jsem si s tím všechny tréninkové jízdy i hlavní závod. Byli rádi – jak jsem zjistila, žádná jiná skikrosařka s kamerou jet nechtěla.“
Zajímavá shoda náhod. Český sport patrně vychovává samá laskavá děvčata, neboť při závodě snowboardkrosařek se na stejné trati pro změnu promítaly záběry z kamery na helmě Evy Samkové.
„Nejela jsem první, takže si ze mě dělají srandu, že jsem tam jela proto, abych natáčela,“bavila se po svých jízdách Samková. „Ale zase aspoň bylo vidět, jak se tam holky přede mnou ťukaly.“
Ona „natočila“bronzový snímek, k tomu měla Kučerová bohužel daleko. Kolegyni z lyžařské odnože svého sportu každopádně Samková inspirovala. „Říkala jsem si, že když s tím jela Evka, tak já můžu taky,“řekla Kučerová.
Na velkoplošných obrazovkách (a na dálku i v televizích) se díky nim mohly střídat klasické záběry trati s těmi, jež připomínají spíš počítačovou hru. Proto slova díků: pozorovat vše očima závodnic vám mnohem lépe přiblíží, v jaké rychlosti se vše odehrává. Jaká rizika existují zvlášť na místy až přespříliš svižné trati v Bokwangu.
Přitom to není jen tak. Ve sportu, v němž je rovnováha klíčová, je i sebelehčí zátěž nová a nezvyklá.
„To víte, že to člověk pozná,“přitaká Kučerová. „Ale za chvíli si zvyknete a hlavně máte v jízdě na starosti tolik věcí, na které se potřebujete soustředit, že trocha závaží na hlavě je tou poslední.“
I ohledně nezvyklého filmování platí: chybami se člověk učí. Čím víc rozdílných úhlů pohledu, tím lépe. „Záběry mi jako závodnici určitě pomůžou. Kdybych nedostala tuhle kameru, vezmu si svoji a budu točit na ni. Pak si jízdu vždycky pouštím,“řekla Kučerová.
Ona režii vstříc vyšla, šlechetnost z pořadatelské strany však čekat nelze. Ochota neochota, stvořila záběry přímo z olympiády, což není zrovna věc, kterou si můžete jen tak vyvěsit na sociální sítě; vysílací práva jsou nekompromisní.
Obdrží je aspoň na památku? „No jasně, že to po nich budu chtít,“řekla Kučerová. Ovšem s významnou nevýhodou: „Pak budu možná zkoumat, kde jsem udělala chybu.“