Ruská dívčí válka. Vypůjčené kostýmy a uloupené zlato
Odborný server Business Insider loni zařadil krasobruslařku Jevgeniji Medveděvovou mezi 50 nejvýraznějších sportovců světa. Také přezdívku Rihanna si vysloužila, jelikož zářila jako diamanty v písni slavné zpěvačky. Dva roky mistryní světa, od podzimu 2015 neporazitelná.
Byla to právě ona, koho si ruská delegace přivezla s sebou loni 5. listopadu na klíčové zasedání výkonného výboru MOV, kde se hlasovalo o připuštění Ruska na hry.
Tehdy v Lausanne ke generalitě MOV promlouvala: „V roce 2014 mi bylo 14 let. Nepatřila jsem do dospělé reprezentace mé země. Pchjongčchang by byl pro mě první šancí zažít unikátní atmosféru olympiád. Každý z nás má sny. Vy jste možná dostali příležitost vyplnit si ty své. Dopřejte nejen mně, ale i dalším ruským sportovcům to samé.“
Medveděvová byla vyslyšena.
V očích Rusů samozřejmě všechno bylo jinak: Západ se nás bál, proto se nám pokusil ukrást hry. Když to nedokázal, ukradli nám aspoň vlajku a hymnu.
Bývalý rychlobruslař Andrej Savinov v Koreji poukázal: „Kdo je největším sponzorem her? Americká NBC. Platí miliardy dolarů za práva. Ta za tím klidně mohla stát.“
Přesto tento týden Rusové uhradili pokutu 15 milionů dolarů za systematický doping v zemi, kterou jim Mezinárodní olympijský výbor vyměřil. Skutečně by to oni, národ tak hrdý, učinili, kdyby byli přesvědčeni o své nevině?
Uhrazení pokuty bylo jednou z podmínek, aby jim MOV aspoň při závěrečném ceremoniálu her „vrátil“vlajku. A především starší ruští sportovci se usilovně snaží, aby tento pro ně významný počin ničím nepokazili. Ilja Kovalčuk dokonce požádal ruské fanoušky, kteří si s ním chtěli udělat selfie, aby pro tu chvíli Ruští sportovci, byť pod neutrální vlajkou, směli na hry. Sama na nich mínila sáhnout po jediném titulu, který dosud postrádala. Po tom nejcennějším. Jenže přišly trable. Zlomenina kosti v chodidle pravé nohy ji na měsíc poslala mimo led. A doma v Moskvě, doslova před jejíma očima, jí najednou vyrostla silná vyzyvatelka.
Alině Zagitovové, dceři hokejového kouče, je patnáct let. Rodiče jí vybrali jméno podle Aliny Kabajevové, olympijské vítězky v moderní gymnastice a přítelkyni prezidenta Putina. Bruslit začala chvíli poté, co začala chodit. Miluje zvířata, doma má kočky i činčilu. A ve třinácti se stěhovala do Moskvy k trenérce Eteri Tutberidzeové – a k Medveděvové. Ta se jí ujala, zpočátku jí půjčovala i vlastní krasobruslařské kostýmy, staly se kamarádkami.
Až v současné sezoně směla Zagitovová
Dnes Mezinárodní olympijský výbor rozhodne, zda Rusové budou moci v neděli skutečně nastoupit k zakončení her i se svou vlajkou. Indicie naznačují, že toto rozhodnutí bylo opět jednou předjednáno a stalo se součástí rozsáhlejšího plánu, k němuž prezident MOV Thomas Bach a ruský prezident Putin dospěli už loni v listopadu. Nasvědčují tomu také Bachova slova, jež pronesl tento týden při setkání s Putinovým poradcem Igorem Levitinem: „Účast ruských sportovců učinila tyto hry lepšími.“
Do této mozaiky zapadá i skutečnost, že curler Krušelnickij stáhl poprvé nastoupit mezi ženami. A v lednu na evropském šampionátu Medveděvovou porazila!
V Pchjongčchangu odpověděla Medveděvová světovým rekordem v krátkém programu. Jenže o 15 minut později jej Zagitovová o 1,3 bodu překonala. Volná jízda je měla rozsoudit. „Věrim v pobědu,“vytáhly stovky ruských fanoušků transparenty. Čtrnáctý den už trvaly hry a olympijští sportovci z Ruska byli stále bez zlata. Ale už ne dlouho.
Medveděvová viděla v Zagitovové sebe samu před třemi lety, bezstarostnou, beze strachu z velkých soupeřek. Přátelství se na ledu změnilo v rivalitu. „To je sport. To je válka,“říkala ta starší z nich. „Když vjedete na led, jste sám. Víte, že musíte bojovat i proti vašemu příteli.“
Zagitovová byla na hudbu z Dona Quijota bezchybná. Medveděvová poté předvedla kaskádu skoků na hudbu z filmu Anna Karenina. Na konci jízdy zahoukal z reproduktorů vlak, pod nímž tragická Tolstého hrdinka ukončila život.
Medveděvová se rozplakala dojetím, ruce přes ústa. „Číše mých emocí se přeplnila a vychrstla,“líčila. Byla to však zlatá jízda? S obavami vyhlížela známky. Když je spatřila, plakala znovu, tentokrát smutkem: 1,3 bodu jí stále scházelo. Strnule hleděla na pořadí. Zagitovová, druhá nejmladší krasobruslařská šampionka v historii her, mačkala v zákulisí plyšovou hračku a snad ani nechápala, co se stalo. Usmála se do kamery, zamávala. Jako by ji olympijské zlato ani nestálo žádné síly.
Nebyla sice vlakem, přesto právě přejela a zahubila nejvyšší ambice ledové Anny Kareniny, kterou stále nazývala svým idolem.
Trenérka Tutberidzeová vysvětlila Medveděvové, že je žádoucí, aby se také usmívala, otřela si tedy slzy a šla obejmout Zagitovovou, ujišťující: „Ještě mi to asi nedošlo.“Na tiskové konferenci vzápětí Medveděvová sehrála roli starostlivé starší sestry, když poněkud vyplašené kolegyni vysvětlovala, na co se jí vlastně ptají, a radila odpovědi.
Tehdy v listopadovém Lausanne pánům z MOV tvrdila: „Nemohu akceptovat, že bych měla vystupovat na hrách pouze pod neutrální vlajkou. Jsem hrdá na svoji zemi. Čest, že ji mohu reprezentovat, mi dodává na ledu sílu.“Přesto se i s neutrální vlajkou posléze smířila.
Reportérka CNN se nyní ptala Zagitovové, jaké emoce bude prožívat na stupních bez ruské hymny a vlajky. „Mohla bych neodpovídat na tuto otázku?“poprosila vítězka.
Zato Medveděvová odpovídat chtěla. „Lidé vědí, odkud jsme,“připomněla. „Ta spousta ruských vlajek dnes na tribuně nešla přehlédnout.“