BB, Gretzky mezi fotografy

Vídám vaše jméno pod kouzelnými momentkami focenými z branky. Jak je pořizujete?

Přístroj se širokoúhlým objektivem zvaným rybí oko zabalený v ochranné krabici připevníme do středu brankové konstrukce. Ovládám ho dálkově z jakéhokoliv místa v hale. Kdykoliv se něco děje okolo brankoviště, zmáčknu knoflík a výsledkem je čtrnáct záběrů za vteřinu.

Často se tak zrodí velmi přitažlivé obrazy, že?

Ano. Fanoušci je milují, jsou žádané do různých knih. Pro mě představují trochu klišé – brankář leží, puk klouže za čáru, hráči oslavují... Ale u lidí jsou velice populární.

Fotil jste Gretzkého, když po svém posledním utkání na jaře 1999 v Madison Square Garden obřadně věšel brusli na hřebík? Co vy? Zůstal jste v aréně na prodloužení, které rozhodl Jaromír Jágr z Pittsburghu, nebo jste čekal v zákulisí?

Poslal jsem do šatny dva lidi a snažil se zachytit všechno, co se dělo na ledě, včetně Wayneovy rozlučkové jízdy s ostatními hráči. Bohužel jsem nemohl být na obou místech.

S Gretzkým vás pojí vřelý vztah. Napsal předmluvu k vaší knize. Kdy jste ho potkal poprvé?

Nejsem si jistý. Ale fotil jsem rozhovor, který poskytoval v montrealském Foru někdy v roce 1978. Pořídil jsem mnoho jeho portrétů. Byl děsně hubený. Dodnes obdivuju kluky, kteří mají podobnou postavu jako já, nevypadají na gladiátory z NHL, a přesto v ní válí.

Jak je pro vás kamarádství s Gretzkým cenné?

Barnett mi pomáhal při práci, já se jim to snažil oplácet. Teď pravidelně fotím jeho dobročinný podnik Gretzky Fantasy Camp. Posedíme a vyprávíme si příběhy.

Podělíte se o nějaký?

Nevím, který můžu zveřejnit.

Nebojte se, Gretzky si ho v češtině nepřečte.

(směje se) Možná vám spíš povím, že ho provází zvláštní aura. Když v Bílém domě při setkání s vítězem Stanley Cupu vstoupí do sálu prezident USA, rázem se v něm změní atmosféra. Wayne má stejné kouzlo. Má na lidi obrovský vliv díky své výjimečné obyčejnosti a nefalšovanosti. Zvlášť ke svým blízkým je velmi vřelý.

Co vás napadne, když slyšíte, že jste Waynem Gretzkým mezi fotografy? Když je řeč o bolesti... Jaký byl váš nejzávažnější pracovní úraz?

Prostor pro fotografy byl kdysi v Madison Square Garden dost těsný, puky na nás svištěly ze všech stran. Jednou mi Bryan Maxwell z Minnesoty golfákem zlomil dvě žebra. Jindy jsem dostal přímo do břicha, s vyraženým dechem ležel na zádech a díval se na krásný strop v MSG. Přes mantinel se nade mne naklonili čároví rozhodčí a jeden povídá: Zkus si prdnout. Když to dokážeš, jsi v pohodě.

Ještě nějaká podobná příhoda?