Příště hrát líp? Aha...
Případ Sparta. Proč nepomohla ani zimní pauza a další nákupy?
Devátý zápas venku, sedmá ztráta.
Jediný gól vstřelí osmnáctiletý zelenáč, který ještě na podzim hrál za dorost. Jako první tradičně musí střídat Ben Chaim, posila za 76 milionů.
S kapitánskou páskou dohrává nevýrazný krajní obránce Zahustel. Tak vypadá Sparta – vzor 2018. Všechna čest benjamínkovi Drchalovi, že skóroval hned při své ligové premiéře. Dřív takový počin dokázali v samostatné české lize jen dva mlíčňáci, ostravští odchovanci Čáp s Rumanem.
Talentovaný mladíček Drchal zařídil remízu 1:1 na Slovácku, ale bavme se o daleko důležitější zprávě z mrazivé soboty. Ve Spartě, která do nových hráčů znovu investovala ranec peněz, se prakticky nic nezměnilo. Herně ani výsledkově.
Možná namítnete, že dva jarní zápasy sotva ukážou, jak na tom mužstvo je, jenže my mluvíme o devíti měsících, ve kterých trenér Andrea Stramaccioni často používá výpověď: „My jsme Sparta, podle toho musí vypadat i výkony.“
Řekl to i v sobotu navečer, když komentoval další ztrátu.
Kromě jiného taky zaznělo, že Sparta měla zápas pod kontrolou, jenže tady se sluší dodat, že kontrolovala jen některé pasáže. Více času se mužstvo trápilo při složité a nefunkční rozehrávce. Téměř neexistovala hra po křídlech nebo náběhy za obranu. Izraelec Ben Chaim se znovu proměnil ve vlastní stín, Václav Kadlec byl na křídle ztracený. Však Stramaccioni opět oba zkritizoval: „Je potřeba, aby ukázali víc, jistě to od nich očekávají i fanoušci. Musí být lídry, brát zodpovědnost na sebe.“
Hru se pokoušel dirigovat nováček Guélor Kanga, drobný Gabonec. Jenže to taky nemůže fungovat hned, když si místo českých výrazů musí vystačit jen s gesty. Agresivita? Nevýrazná. Nadšení? Nic moc. Zlepšení? Nula. Tvář? Žádná. Problémy? Neustálé. To se pak nedivte, že slovácký útočník Tomáš Zajíc utrousí: „Sparťani? To jsou protihráči jako všichni ostatní. Akorát tihle stojí sto milionů.“
No právě. Trenér Stramaccioni si od letního příchodu může koupit, na koho si ukáže (což taky houfně dělá), ale užitek z toho není. Jen rozpaky. Tím spíš, když pak do základní sestavy posune dva nezkušené místní kluky.
Jiří Kulhánek, záložník, ročník 1996.
Václav Drchal, útočník, ročník 1999. Jak se v tom má člověk vyznat? Kam vlastně Sparta kráčí? Ustrašené Slovácko si přitom v prvním poločase koledovalo, mohlo dostat příděl. Od 53. minuty prohrávalo. Jenže ani toho sparťané nevyužili. Naopak se ve zbytku utkání museli třást, aby neodjeli s nulou.
„Přestali jsme hrát, nenabízeli se, nechtěli jsme balony, jen jsme je odkopávali,“popisoval Ondřej Zahustel. Tak jak z toho ven? „Příště hrát líp,“odpověděl by trenér Stramaccioni.
Nezasloužila by ta otázka úplně jinou reakci?