Nashle v Pekingu! Vrátí se hokejisté do špičky?

Vize 2022. Příští olympiáda. Brankářská jednička Mrázek. Kapitán Voráček. Centři Nečas, Hertl, Zacha, Faksa. Kanonýři Pastrňák, Zadina, Vrána.

Karel Knap reportér MF DNES v Kangnungu

Po ukrutné neúrodě na počátku tisíciletí snad na českých zimních stadionech konečně zase začíná trochu víc rašit hokejový talent.

Hanebné zanedbání výchovy mládeže způsobilo vlnu neúspěchů výběrů do osmnácti a dvaceti let, která dorazila i do áčka a spláchla naděje na úspěch na pěti šampionátech a dvou olympiádách v uplynulých sezonách.

Slabá generace na vpřed uhánějící světovou špičku nestačí. Až nyní se objevují náznaky oživení kdysi tak uctívané české školy. Filip Zadina, Martin Nečas, Filip Chytil či David Pastrňák náleží mezi svými vrstevníky k premiantům.

„Je znát, že zase jdete nahoru,“ řekl Craig Button, bývalý generální manažer Calgary Flames a nyní uznávaný analytik, na olympiádě v Koreji. „Osmnáctka i dvacítka jsou konkurenceschopnější. Objevuje se víc výjimečných jednotlivců. Musíte jen počkat další tři čtyři roky, až vaši hoši dozrají.“

Těžko očekávat, že Češi najednou začnou sklízet věrtele medailí. Chov šikovných dravců stále nefunguje zrovna báječně. Takřka šestiletá série bez drahocenných „placek“se klidně ještě může protáhnout.

Nicméně výhled na další olympijské klání v únoru 2022 v Pekingu může nezdary týrané fanoušky aspoň zlehka zahřát.

Kdyby se šéfové MOV a NHL dohodli na vyslání hokejových hvězd do Číny, národní mužstvo by mohlo být docela silné. Mladé a svěží. MF DNES zkusila poskládat soupisku z mužů, kteří už v současnosti vynikají nebo by za čtyři roky vynikat mohli (viz grafika vedle).

Jako brankářská jednička se nyní rýsuje Petr Mrázek. K němu kromě Pavla Francouze připadá v úvahu jeden z řady perspektivních junáků (Škarek, Kořenář, Vaněček, Stezka, Vladař, Dostál).

Stále nedostatkoví jsou elitní beci, ovšem i mezi nimi se najde několik potenciálních reprezentantů (Hronek, Hájek, Mašín, Zbořil, Budík, Král).

A vcelku pěkný pohled je na zásobu útočníků. Lajny by se daly opřít o centry Nečase, Hertla, Zachu a Faksu. Stále ještě použitelní by mohli být veteráni Voráček, Palát nebo Frolík.

A často chybějící góly by měli obstarat střelci Pastrňák, Zadina a Vrána.

Že by na akci, jako je olympiáda či Světový pohár, Češi časem nemuseli být za komparzisty, tvrdí rovněž Milan Tichý, scout Columbus Blue Jackets.

„Velmoci by dokázaly postavit i tři silné mančafty,“říká. „Ale na jednom turnaji potřebujete jen jeden. Za nějakých pět let můžeme poskládat tři opravdu kvalitní lajny, sejdou se nám čtyři výborní zadáci, zachytá gólman... A můžeme porazit kohokoliv. Šance tady je. I na draftu se ukazuje, že naši kluci jdou nahoru. Jen se nesmíme bát dávat mladým šanci.“

Ta poslední věta platí pro extraligu i reprezentaci. Záleží jen na klubech a na svazu, zda se hokej v Česku bude dál zvedat z historického dna.

„Doufám, že půjdete dál stejným směrem,“prohlásil Američan Button, velký obdivovatel Zadiny, Nečase nebo Chytila.

A český hokejový národ doufá s ním.