Více dětí a spokojené mámy
Česko stále pokulhává v podpoře rodin s dětmi. I proto mají méně potomků, než by mít chtěly. Nikdo totiž ženám po mateřské příliš nepomáhá. A to je třeba změnit.
Ve středu jsme na vládě řešili novelu školského zákona od Václava Klause mladšího z ODS. Tu, která chce rušit nárok na místo ve školce pro dvouleté děti, když o to rodiče budou stát.
Před jednáním jsem si nechal vytáhnout čísla k tomu, jak jsme na tom jako Česká republika s podporou rodin, a byl jsem docela v šoku. Lidé chtějí mít dvě nebo tři děti, ale porodnost je přitom 1,6 dítěte na ženu. To znamená, že jsme to doteď dělali špatně a lidé u nás mají méně dětí, než by chtěli.
Když si dnes totiž chcete pořídit dítě, tak to znamená, že si na něj musíte našetřit. Máte spoustu výdajů s výbavou, mateřská i rodičovská jsou nízké. A po třech letech péče o dítě mnoho matek končí na úřadu práce, protože neseženou školku nebo školka zavírá ve čtyři a ony do pěti pracují. Stát jim pak musí vyplácet dávky a nikdo je nezaměstná. Ty ženy si poté dobře rozmyslí, jestli budou mít další děti.
Od začátku říkám, že je třeba udělat opravdovou důchodovou reformu, ale když lidi nebudou mít děti, tak to k ničemu nebude. Nedávno vyšla v Německu ekonomická studie Proč evropské ženy nechtějí mít více dětí, která analyzuje situaci v devatenácti zemích. Věděli jste, že to bývají hlavně ženy, které rozhodnou, že další dítě do rodiny nepřibude. A proč? Protože jim nikdo nepomáhá.
Proto chci začít konečně prosazovat rodinnou politiku, která bude fungovat, ne to, co se tu dělalo třicet let. Podle dobré rodinné politiky se totiž pozná vyspělý stát. Nejlépe jsou na tom skandinávské země, Francie, ale třeba i Maďarsko. My jsme na jedenáctém místě na světě, co se týče výdajů státu na rodiny. To není špatné, ale peníze nejdou tam, kde by jich bylo potřeba. Věděli jste třeba, že v roce 2030 bude čtvrtina našeho obyvatelstva starší 65 let? Hodně stárneme, a proto bychom měli být rádi za každé další dítě.
Teď dáváme v Česku hodně peněz do daňových slev, v tom jsme dokonce první na světě. Dvě stě korun na dítě navíc potěší, ale stát to stojí miliardy. Navíc, kdo z vás uvažuje způsobem – máme teď o pár stovek víc, tak si pořídíme dalšího caparta? Tak to nefunguje. Místo toho můžeme ty miliardy investovat do lepších školek a družin, kde bude dobře dětem i učitelkám.
Matky, které chtějí pracovat, si nebudou muset vybírat, jestli děti, nebo práce, když budou chtít, stát jim pomůže a zvládnou oboje. To zvedne porodnost a rodiče i děti budou spokojenější. Třeba se také sníží rozvodovost, která je u nás vysoká. Proto jsem včera zastavil ten nesmysl od Václava Klause mladšího na vládě. Jestli jsou naše školky podfinancované, tak je přece nebudeme rušit, ale musíme je finančně podpořit a hlavně snížit byrokracii.
Nejde však jen o školky. V našem prorodinném balíčku, který připravuje ministryně práce, je toho daleko víc. Zavedeme také novomanželské půjčky a startovací byty pro rodiny s dětmi, aby lidé měli potomky dříve. Dnes mají ženy první dítě ve 30 letech a druhé, i když ho chtějí, často nestihnou.
Zjednodušíme systém podpory rodin, protože teď je v daních a dávkách bordel, a nevyznají se v tom ani úředníci na ministerstvu. Někdo chce být doma půl roku a někdo čtyři, tak ať si může vybrat, co mu vyhovuje, a my to nastavíme tak, aby to bylo spravedlivé. Zlepšíme fungování družin, budou otevřeny déle a zavedeme tam základní kroužky zdarma, od sportu přes hudbu, výtvarku, programování až třeba po šachy.
Proč si myslíte, že jsme před 20 lety vyhráli hokejové zlato v Naganu? Protože jsme v minulosti díky dostupným kroužkům našli nejlepší talenty a vychovali si je. Dnes stojí základní kroužky pro dítě průměrně 10 tisíc ročně, mnoho rodin si to nemůže dovolit a pak i ti nejtalentovanější jen sedí před televizí či u počítače. Velký problém představují obědy ve školách, na které nemá čím dál více lidí. Děti pak mají hlad, nesoustředí se a domů nosí špatné známky. To je šílené. V Maďarsku zavedli obědy zdarma a děti si hned polepšily v mezinárodním žebříčku školních výsledků.
Překvapilo mě, že u nás je víc vysokoškolaček než vysokoškoláků – teď tvoří 60 procent ročníku. Když ty dívky investují do vzdělání, tak ho chtějí využívat. Ročně jich přibývá skoro 50 tisíc. V Česku máme asi 300 tisíc matek, které uvažují, že by možná na pár hodin týdně pracovaly, ale protože nejsou školky a jesle, tak to nejde a naše ekonomika na tom ztrácí.
Dnes si zaměstnavatelé pořád stěžují, že nemohou najít lidi. Proto chci, aby v našem prorodinném balíčku bylo i sdílené pracovní místo, což je super věc. Jde o jedno místo, ale můžou se na něm střídat třeba maminka s dítětem a důchodce nebo dvě maminky a důchodce, který chce také dál pracovat. A zaměstnavatelé s tím nemají další náklady. Nechci lidi do ničeho nutit, sami přece vědí nejlíp, jak si to chtějí doma uspořádat. Stát by však měl zajistit, aby k tomu měli dobré podmínky.
Od začátku říkám, že je potřeba víc investovat. A investice do rodinné politiky jsou investice do naší budoucnosti. Aby se tu lidem dobře žilo a měli hodně dětí, to je totiž nejlepší důchodová reforma. Dobrá rodinná politika nám taky pomůže udržet v Česku nejtalentovanější lidi, protože budou mít motivaci zůstat a neodcházet do zahraničí za lepším. Ve vyspělé Evropě tyhle věci normálně fungují a je potřeba, aby se to konečně dostalo i k nám.
Po třech letech péče o dítě mnoho matek končí na úřadu práce, protože neseženou školku.