Kalifornská inspirace
Za dva roky by zde měl být hotel
adovitý hotel nahradí legendární výletní komplex Barrandovských teras, kde se za první republiky scházela pražská smetánka. S jejich výstavbou se začalo před 90 lety, na sklonku února 1928. Kdysi luxusní zábavní areál po roce 1948 postupně chátral. Nakonec se v polovině 90. let změnil v eldorádo bezdomovců. S nápravou začal teprve nedávno vlastník areálu, liberecký podnikatel Michalis Dzikos, který se věnuje obnově historických památek.
Proměna barrandovské dominanty není jednoduchá. „Je to docela obtížné zadání, protože veřejnost má Barrandovské terasy zažité v původní podobě, jako kultovní výletní restauraci. V této prvorepublikové podobě však už nemohou fungovat, protože okolí se naprosto změnilo,“řekl k chystaným změnám architekt Ladislav Kuba.
V první etapě byl vyčištěn terén, poté odstartuje samotná rekonstrukce a výstavba modernizovaného komplexu. Ten bude podle představ architektů ze studia Kuba & Pilař složen ze dvou budov. První bude kopírovat originální hadovitý půdorys teras. Zdi druhého domu se vztyčí na vyvýšenině v severní části areálu. Nový soubor hotelových objektů poskytne přístřeší přibližně dvěma stovkám hostů. Majitelé teras předpokládají, že první návštěvníky přivítají na přelomu let 2019 a 2020.
Tato část pražských Hlubočep kdysi vypadala naprosto odlišně. Impozantní masiv skal se tlačil bezprostředně k okraji Vltavy. To se začalo měnit teprve v 18. století. První zářez takzvané zbraslavské silnice, přibližně v ose nynější „příbramské“výpadovky a železnice, zde v roce 1742 vystříleli francouzští vojáci okupující pražská města a jejich okolí. O století později svérázný kus přírody přilákal francouzského geologa Joachima Barranda, který tuto oblast propátral a dal jí své jméno.
Pacifik v Hlubočepích
vzpomínal reportér Egon Erwin Kisch. Urban se ve 20. letech prezentoval jako architekt. Na jeho rýsovacím prkně vznikl i smělý projekt „Ideální Velká Praha“. Na 74 arších však moc nenadchl ochránce památek. Ze staré Prahy chtěl ponechat jen fragment a vybouranou plochu protnout moderními bulváry, olemovat je novými budovami a na Letné zamýšlel kotvit balony.
Luxus a výhled
ho spojoval i jídelní výtah. Veleúspěšný podnik se stal záhy dostaveníčkem smetánky, hosté se zde mohli jako bonus za zvuku swingových melodií orchestru R. A. Dvorského pokochat pohledem na hvězdy stříbrného plátna – Adinu Mandlovou, Oldřicha Nového, Vlastu Buriana či režiséra Martina Friče.
Za nacistické okupace Prahu s Barrandovskými terasami spojila rychlodráha. Začal však soumrak slavného komplexu. Změnili se hosté, věž používala ke konci války protiletecká ochrana.
Po osvobození v roce 1945 se sice Barrandovské terasy nakrátko nadechly k novému životu, ale pak přišlo znárodnění. V roce 1955 se zavřel bazén, v 80. letech i Trilobit bar. V 90. letech terasy změnily opakovaně majitele a chátraly. Bezdomovci zde způsobili i požár. Ostatně podobnému osudu neunikl ani zmíněný vzorový Cliff House. V roce 1924 známý pražský stavební podnikatel Václav M. Havel (otec pozdějšího prezidenta) navštívil Kalifornii.
Projekt chtěl přenést do Prahy. K realizaci stavby si zvolil architekta Maxe Urbana. Pro umístění české verze americké předlohy vybral
Tedy lokalitu, kterou znal i z jiných projektů, například z výstavby zdejší vilové čtvrti. Jeho bratr Miloš poblíž založil společnost Filmové továrny AB na Barrandově. Se jménem Václava M. Havla (na snímku dole) je spojeno mimo jiné i
,na němž se podílel s prezidentem Masarykem. Po roce 1948 byly jejich podniky znárodněny.