Příliš ambiciózní návrh vlády

Ambice vlády učinit něco v sociální oblasti se dá pochopit, avšak návrh na zvýšení důchodů je nutno vnímat v širším kontextu. I když novela zákona o důchodovém pojištění nemá přímé dopady na podnikatelskou veřejnost, ohrožuje stabilitu veřejných financí České republiky. V roce 2019 se mají výdaje státního rozpočtu zvýšit o cca 12 miliard korun a ve střednědobém výhledu až o cca 39 miliard.

Struktura navržených opatření je posunem už tak rovnostářského průběžného penzijního systému k další nivelizaci důchodů. Podobný vývoj směřující třeba až k jednotné penzi je intenzivně řešen i v zahraničí. V Česku však toto téma už dvanáct let není předmětem širší odborné diskuse.

Legitimita podobné změny by se však neobešla bez úpravy toho, jak jsou formovány zdroje k financování státních penzí. V současnosti jde o pojistné na sociální zabezpečení.

Hospodářská komora ČR přitom mnohokrát poukazovala na neúměrně vysoké zatížení zaměstnavatelů těmito odvody. Jediným systémovým řešením současné situace je skutečná penzijní reforma, která bude řešit fiskální udržitelnost systému, jeho diverzifikaci a působit ve směru rozložení mezigeneračního břemene.

Obáváme se, že mandát k trvalejší přeměně průběžného státního pilíře financování penzí směrem k plošnému vyrovnávání důchodů stejně jako k nezbytnému rozpracování penzijní reformy, která by efektivně zapojila další pilíře, musí vzejít z širšího konsenzu a poněkud přesahuje zadání vlády v demisi.

Dlouhodobá neudržitelnost českého penzijního systému se zásadním negativním dopadem na veřejné finance je již nyní kritizována ze strany Evropské komise. Lze důvodně předpokládat, že předmětný návrh kritickou pozici Evropské komise spíše vyostří.