Na Palmovce se ukřičené polské režie nebáli
Svět je ještě v pořádku,
Keith Richards zůstává nekorektním bídákem. Micka Jaggera, jenž se předloni ve svých třiasedmdesáti stal po osmé otcem, označil za „chlípného starého zmetka“s tím, že „je na čase to šmiknout“. Druhá dobrá zpráva je, že se kamarádovi následně omluvil, takže turné Stounů není ohrožené. Třináct z patnácti filmů nominovaných na Českého lva, jenž má finále příští sobotu, si mohou lidé do 11. března pustit na webu DAFilms.cz. Příjemná popularizační služba národní kinematografii – ovšem za poplatek sto korun, což v menších kinech stojí lístek na novinku. Navíc kvalita naší loňské tvorby si říká spíše o slevu.—
Mirka Spáčilová Tomáš Šťástka redaktor MF DNES
Temná scéna, hutná a silně nabasovaná hudba. Od úvodních minut je jasné, že nastudování Shakespearovy poslední komedie hostujícím renomovaným polským režisérem a skandalistou Janem Klatou bude silný zážitek. Nepříjemný i pobuřující. Leckde lacině lascivní, stále však aktuální a trefný.
Klata si pro svůj vstup do českého divadla vybral Shakespearovu potemnělou hru vykreslující hemžení hříšného velkoměsta; tedy vděčný nadčasový motiv, který neztratí nic ze své údernosti ani dnes, ani zítra. Divadlo pod Palmovkou, kterému může česká divadelní obec děkovat za spolupráci s takovým režisérem, uvádí tuto Shakespearovu hru
Podruhé za sebou bude večerem provázet Jimmy Kimmel, který si loni vysloužil respekt za pohotový vtip, s nímž vybruslil z dosud největšího oscarového trapasu v dějinách. Kvůli záměně obálek byl totiž vyhlášen absolutním vítězem muzikál La La Land, a teprve dodatečně přišla oprava, že ve skutečnosti vyhrál příběh dospívání černošského gaye z drogové čtvrti Moonlight.
Aby se podobné ostudě zamezilo, zpřísní se kontrola. Ke dvěma tradičním „nosičům“obálek se jmény vyznamenaných, kteří vždy stojí po obou stranách jeviště, přibude třetí, jenž bude správnost hlídat z produkční místnosti. Navíc personál nesmí mít při ceremoniálu mobilní telefony, aby se znovu nestalo, že v překladu Martina Hilského jako Něco za něco.
Klata si z Polska přivezl celý tým, spolu se scénografkou Justynou Łagowskou a choreografem Maćkem Prusakem v Libni zrežíroval razantní dvouhodinový kus, kterému na akceleraci přidává kýžená absence přestávky.
Chtíč versus zásady
Děj Shakespearovy hry se drží základní linie – zhýralý vévoda Vincentio (bezchybný Jan Vlasák) opouští svůj úřad, aby v přestrojení dál tahal za nitky. Své místo dočasně postoupí pokryteckému moralistovi Angelovi (Jan Teplý), jehož integritu okamžitě naruší chlípná touha po jeptišce Isabele (Tereza Dočkalová) orodující za život odsouzeného bratra.
Klata Shakespeara režíruje jako věčný boj mezi morálními zásadami
● Coco Tíživé i osvěžující a nespoutaným chtíčem. Sexualita zde slouží k vydírání i trestu; či třeba jako nezvratný důkaz manželství. Herci z Palmovky nárokům zahraniční režie dostáli zcela bez problémů,
Nicméně čest a sláva je jedna věc, peníze druhá. A poměrem náklady – zisky už mají oscaroví čekatelé jasného vítěze. Hororová satira s rasovým tématem Uteč také spadá do skupiny nominovaných, ale i bez Oscarů jí nikdo nevezme dolarové vyniká zejména Jan Teplý – jeho monolog o nezvladatelné touze či úlisné promluvy k šokované Isabele patří k nejlepším momentům. Dočkalová svou Isabelu podává
Vůbec největší tržby z oscarových kandidátů má nejdražší z nich – Dunkerk, přesáhly půl miliardy dolarů. Tři billboardy kousek za Ebbingem stály 12 milionů a vydělaly přes sto dvacet milionů, Tvář vody natočená za 20 milionů má ze vstupného přes 111 milionů, Nejtemnější hodina s rozpočtem 30 milionů utržila na 135 milionů a desetimilionová výroba Lady Bird se v kinech znásobila pětkrát. Tedy prozatím: u všech snímků platí, že případný zisk oscarové sošky jim přinese novou vlnu diváckého zájmu.
Otázkou je, kdo se bude dívat na Oscary. Sledovanost přenosu klesá, loni našel ve Státech 33 milionů zájemců, sotva třetinu diváků Super Bowlu. A hrozba dalších plamenných projevů pod praporem MeToo není zrovna příslibem zábavy. s rigidní zásadovostí odkazující kamsi ke kampani MeToo. Pobaví dekadentní sólo Tomáše Dianišky.
Vycizelovaný Hilského překlad v Klatově ukřičené režii zvláštně cinká. Režisér totiž na diváka tlačí nekompromisně, ať už promlouvá skrze výrazné poprockové melodie či bezeslovné, ale velice výmluvné scény, jež natahuje do neúměrných délek. Bezcitný sex Angela s přestrojenou Marianou či až fyzicky nepříjemné finále. Právě tyto momenty ukazují, že se na Palmovce režíruje jinak, než jsme zvyklí. A to je, i přes tíži a kontroverznost nabízených obrazů, osvěžující. Něco za něco není zážitek libý, rezonuje však ještě dlouho. Divadlo pod Palmovkou