Zmrzlý sprinter

Nečekané nástrahy pro překážkáře Svobodu Fotbalový trenér Wenger stvořil úžasný Arsenal. Dávno však prováhal, jak z něj odejít se vztyčenou hlavou. Jak dopadne?

dy, když ne letos? Vždyť už loni bylo pozdě. Nejspíš i předloni. „Trenér Wenger býval skvělý vůdce, jenže prováhal možnost, jak odejít se vztyčenou hlavou. Měl to udělat už dávno. Teď žádá zodpovědné výkony od hráčů, kteří se dívají přes jeho rameno a vyhlížejí, kdo přijde místo něj,“prohlásil bývalý obránce Martin Keown.

Výstižný komentář od muže, který pod Wengerem sedm let kopal. Teď Keown v roli glosátora sleduje mátohu, která dvakrát během pěti dnů schytala výprask od rozjetého Manchesteru City.

Nejprve 0:3 ve finále Ligového poháru a ve čtvrtek večer 0:3 v Premier League. Ostuda? Výsměch? Spíš pohled do zrcadla. „Nedivím se tomu. Wenger ztratil v kabině všechny spojence,“uvedl Keown, který pod Wengerem na přelomu tisíciletí vybojoval tři ligové tituly a tři trofeje z Anglického poháru.

Byly to nádherné časy. Kanóni z Arsenalu předváděli fantastický fotbal. Vtipné kombinace, dynamický pohyb, moře gólů a francouzský trenér na vrcholu. Jenže teď se jedna z největších fotbalových značek topí v bažinách, ze kterých není úniku. Dokud si Wenger bude trvat na svém „Neodejdu!“.

Místo ho zatím nestály dlouhodobě průměrné výsledky, ostrá novinářská kritika, demonstrace fanoušků, a dokonce ani sezona bez Ligy mistrů. A co dvě sezony? To už by možná klubové šéfy přesvědčilo, aby trenéra vyměnili. Nebo by mohlo samotnému Wengerovi dojít, že svému milovanému klubu nemá co dát. Navzdory tomu, že mu běží smlouva až do léta 2019.

Ano, je velmi pravděpodobné, že soutěž pro evropskou šlechtu zůstane Arsenalu znovu zavřená. Desetibodovou ztrátu na čtvrtý Tottenham dožene jen stěží, takže jedinou reálnou možností je cesta přes Evropskou ligu, kterou by však musel vyhrát.

„Momentálně procházíme složitým obdobím, což je bohužel součástí fotbalu. Chybí nám sebevědomí, ke kterému vede cesta po schodech a cesta od něj výtahem,“vykládal Wenger, když se ve čtvrtek dohrálo.

Sebevědomí je ovšem pouze nepatrná část toho, co Arsenal nutně potřebuje změnit.

Na podzim připomínal Kinder Surprise, do barevného celofánu zabalené čokoládové vajíčko s překvapením pro děti. Když hráči Arsenalu nastupovali k zápasu, nikdy jste nemohli tušit, s jakým to bude odhodláním a co předvedou. Konstantně se snažili tvořit hru, někdy vás mile překvapili, jindy zazářili, občas vyhořeli.

Teď už odhadnete předem, co se bude dít. Kiksy v obraně a toporná snaha, která se střídá s nudou. Chuť prát se o výsledek zmizela. Výsledkem je šesté místo v tabulce, devátá porážka v osmadvaceti kolech a kolosální ztráta třiceti posteskl: „Rozhodla kvalita a velké sebevědomí soupeře, který hrál výborně.“

Arsenal hrál doma a všechny tři góly dostal během úvodních 33 minut.

Osmašedesátiletý Wenger bude navždy patřit mezi manažerské velikány. Do Arsenalu dorazil v říjnu 1996 a málokdo mu věřil. Neměl za sebou výrazné trenérské štace, o hráčských ani nemluvě. Podle vzhledu se mu nepříliš uctivě říkalo univerzitní profesor. On však pro Arsenal vybojoval nejvíc trofejí ze všech trenérů v klubové historii. Za jeho éry se postavil úžasný stadion, to on vydělal klubu miliardy liber tím, že z talentů dělal hvězdy.

Jenže Wengerova jachta postupně ocitla mimo kurz.

A měla by změnit kapitána. se