Ten, který před čtvrtstoletím „udělal“Miloše Zemana

Znal se s kubánským revolucionářem Che Guevarou či palestinským vůdcem Jásirem Arafatem. Radil Václavu Havlovi, už v sedmdesátých letech se stal prvním Čechem v Evropském parlamentu. Byl také jedním z hlavních iniciátorů později anulovaného sjezdu komunistické strany 22. srpna 1968, který vyzval k okamžitému odchodu okupačních vojsk zemí Varšavské smlouvy z tehdejšího Československa. A také na křtu knihy o zmíněném sjezdu a osobnosti Jiřího Pelikána se tento týden v Praze sešla zajímavá jména.

Zatímco si členové Zemanovy vlády „sebevrahů“Miroslav Grégr a Jaromír Schling připíjeli , neúspěšný prezidentský kandidát Petr Hannig úspěšně lovil spisovatele Pavla Kohouta.

A jedním z iniciátorů křtu byl šéf současného Úřadu vlády Radek Augustin. „Ale dnes to nijak nesouvisí s Úřadem vlády. Jsem tady proto, že Jiří Pelikán je stejně jako já rodák z Olomouce a já se podílím na vydávání jeho knih. Je to nedoceněná osobnost v exilu a měl by být stejně oceňovaný jako Pavel Tigrid,“tvrdí Augustin, jinak též bývalý spolupracovník prezidenta Miloše Zemana.

Právě vysoká koncentrace lidí ze Zemanova okolí nebyla na akci náhodná. „Nebýt Jirky Pelikána, tak by se Miloš Zeman nestal ani předsedou ČSSD. To on ho inspiroval. A byl jeden z mála lidí, od nichž si Miloš nechal poradit,“líčí další z účastníků vzpomínkového večera. „Ale moje jméno nepište, to by Miloš neslyšel rád, i když si Jirky moc váží,“usmívá se. Pelikánův život nicméně je zajímavý, ať už to bylo tehdy jakkoliv. Pelikán byl v mládí přesvědčený komunista, podle některých zdrojů i spolupracovník StB. Ale záhy také pochybující muž, který si nemohl nevšimnout, že někteří představitelé jeho vysněného režimu se uchylují k podobným praktikám jako nacisti, kteří mu popravili matku. Stal se reformním komunistou, jehož hvězdné chvíle přišly v druhé polovině šedesátých let.

Byl šéfem Československé televize, která za jeho éry prošla uvolněním, nejednou v ní zaznívaly opoziční názory, rozhovory byly vedeny i živě. Takže ho ve zlomovém roce 1968 Moskva vnímala jako jednoho z nejproblematičtějších „kontrarevolucionářů“. Jeho konec několikrát požadovala tehdejší hlava Sovětského svazu Leonid Brežněv.

Hned den po invazi vojsk zemí Varšavské smlouvy do Československa byl jedním z iniciátorů mimořádného sjezdu, na který během 24 hodin přijelo přes 1 200 delegátů. Pelikán nahrál průběh sjezdu na magnetofon. Komunistická strana se sjezd později pokusila vymazat z historie tím, že ho anulovala. Jeho přepis pak Pelikán publikoval z italského exilu. Vyšel ve francouzštině, angličtině či němčině a pod názvem „Tanky proti sjezdu“je od tohoto týdne dostupný i v češtině.

Pokus o atentát

Pelikánovy aktivity se zle nelíbily normalizační garnituře. Pokusila se na něho dokonce spáchat v roce 1974 atentát, když mu zaslala balík s výbušninou. Tou dobou už byl v Itálii výraznou politickou osobností, od konce sedmdesátých let byl dvě funkční období europoslancem za Italskou socialistickou stranu.

„Když se v roce 1990 vrátil do Československa, nějaký čas u mě bydlel. Jen jsem koukal. Znal se s čínským nebo kubánským prezidentem, scházel se u nás s dalšími osobnostmi z exilu, jako byli Zdeněk Mlynář nebo František Janouch,“vzpomíná podnikatel a šéf liberecké buňky někdejších zemanovců Jaroslav Masopust. „A to jsem ještě slyšel, že se v šedesátých letech v Praze potkal i s Che Guevarou. Kontakty nabral v dobách, kdy předsedal Mezinárodnímu svazu studentstva, v sedmdesátých letech se to pak zase u něho všechno sbíhalo, protože vydával časopis Listy,“dodává Masopust, podle něhož Pelikán sehrál významnou roli také u politických začátků Miloše Zemana.

„Skamarádili se, Jiří mu díky svým kontaktům a zkušenostem ukazoval cestu. A osud je, že se hrobka Pelikánových nachází v Novém Veselí, kde má Miloš Zeman chalupu,“dodává Masopust. Pelikán zemřel v roce 1999, pochován je pár desítek metrů za Zemanovými okny. Ale to už je jen náhoda.

Zemanovci křtili knihu novináře Jiřího Pelikána. Pozapomenutého muže, který stál u politických začátků dnešního prezidenta