Nárok nemá ani vozíčkář N
Pacient je někdy převezen narychlo a nepočítá s tím, že se bude vzápětí vracet domů.
Iva Bezděková reportérka MF DNES
árok na bezplatný převoz sanitkou na vyšetření a zpět mají jen někteří pacienti. Teoreticky jsou to lidé, kteří mají omezenou hybnost a špatnou imunitu. Jak ale upozorňuje předsedkyně Společnosti revizního lékařství Zdeňka Salzcman Kučerová, v praxi rozhodnout konkrétní případ bývá podstatně složitější.
Záchranná služba přivezla dvaasedmdesátiletou pacientku do orlickoústecké nemocnice. Protože však lékaři nenašli důvody k její hospitalizaci, odmítli ženě zajistit sanitkou převoz zpět domů do Lanškrouna. Seniorka se pak vydala pěšky na dvacetikilometrový pochod jen v lehkém oblečení. Je takový postup nemocnice v pořádku?
To, že nemocnice nevystavila doklad na bezplatný odvoz domů, je v souladu s pravidly pro úhradu zdravotnické přepravy. Není však lidsky v pořádku, že se zdravotnický personál nepokusil zajistit jiný způsob dopravy. Tedy fakt, že pro většinu nemocnic i jiných poskytovatelů péče starost o pacienta jeho ošetřením či ukončením hospitalizace končí. Zařízení by mohlo mít k dispozici službu, která by pacientku dovezla zpátky domů s tím, že by si případně tuto službu sama zaplatila. Nemocnice by měla být schopná nabídnout v takové situaci pacientovi pomoc, zvláště pokud v danou chvíli nemá možnost vrátit se domů veřejnou MHD.
Mají revizní lékaři s podobnými případy vlastní zkušenosti?
Ano. Dotazy pacientů, na co mají vlastně nárok, patří k nejčastějším otázkám, které revizní lékaři řeší. Díky tomu se dozvídáme o konkrétních případech z praxe. Poměrně často se stává, že pacienta odveze záchranka narychlo, takže nemá možnost se připravit na situaci, že ho z nemocnice po ošetření pošlou domů. Prostě nepočítá s tím, že by měl z nemocnice ještě týž den odjet autobusem či vlakem. Nemá s sebou například náležité oblečení či peníze, telefon a podobně.
Co by se mělo změnit?
Každá nemocnice by měla mít k dispozici možnost placené přepravy pacienta. Zatím to funguje jen u některých zdravotnických zařízení, které nabízejí dopravu vlastní dopravní služby, nebo se smluvním partnerem, za zvýhodněné ceny.
Co se týče dopravy zdarma – kdy mají lidé nárok na bezplatnou sanitku?
Obecně platí, že tuto službu může lékař předepsat pacientům s omezenou hybností a při vážných poruchách imunity. Vždy však záleží na konkrétním stavu dotyčného, nikoliv na diagnóze. Takže například ani onkologicky nemocný pacient, který dojíždí na chemoterapii nebo na ozařování, nemá automatický nárok na hrazenou přepravu. Ani porucha hybnosti sama o sobě není ještě indikací k hrazené dopravní zdravotnické službě. Na bezplatnou přepravu nemá nárok například ani invalidní pacient, který si jinak na vozíku sám obstarává vše potřebné a je schopný se sám dopravit i na kontrolu k lékaři či na vyšetření.
A co pacienti s poruchami imunity?
To se týká pouze pacientů, u kterých laboratorní výsledky prokázaly oslabení imunitního systému a ohrožení života infekční nemocí. Pak je na místě, aby lékař uvažoval o indikaci zdravotnické přepravy, ale již nikoliv sanitním vozidlem, ale vozidlem soukromým, řízeným jinou osobou.
Mají tedy nárok na bezplatnou sanitku například lidé krátce po transplantaci, kteří se doléčují doma a potřebují se dopravit na vyšetření?
Záleží na konkrétní situaci, ale v takovýchto případech obvykle ano. Jde o pacienty, kteří užívají imunosupresivní léky a musí dodržovat režim ochrany proti nákaze infekční nemocí.
A co například člověk, který se doma léčí po zlomenině klíční kosti, kterého lékařka odesílá do nemocnice s podezřením na trombózu?
Tato diagnóza bez znalosti podrobných okolností sama o sobě nezakládá nárok na bezplatnou přepravu. Je důležité ještě upozornit na to, že vysoký věk není rozhodně důvodem pro bezplatnou přepravu. Stejně tak ani sociální situace pacienta.
„Každá nemocnice by měla mít k dispozici možnost placené přepravy pacienta. Funguje to jen někde.“Zdeňka Salzcman Kučerová, revizní lékařka