Berlín a Paříž dostaly strach z vývoje v Římě
Studentu Fabiovi Donatellimu stačil jediný novinový stánek v centru Říma, aby pochopil, že Brusel dostal z Itálie vítr.
„Italské volby prohlubují evropskou krizi,“hlásá hlavní titulek německého listu Die Welt a hned vedle rozložený francouzský deník Libération s tím souhlasí: „Salvini, Ital, který otřásl Evropou,“píše se na první straně o jednom z vítězných lídrů. A jiný francouzský deník Le Monde rovnou volí jasný výraz „Volební pohroma“. V podstatě to odpovídá hlavnímu titulku italského listu Il Tempo, který volby mnohem malebněji shrnul do slov „Che Bordello“.
A Evropané si myslí, že italské „bordello“zasáhne i EU.
Italové jsou tím zájmem až překvapeni. „O Evropě se sice v kampani také mluvilo, přesto se divím, že naše hlasování vyvolalo v cizině takové zděšení,“říká Donatelli.
Itálie se nyní z ciziny dozvídá, že je národem euroskeptiků.
Evropští komentátoři si většinou všímají historických zisků protestních stran a odhadují, že vytvoření příští vlády nebude nic snadného.
Takové vyhlídky netěší unijní politiky. Sotva se trochu rozptýlila mlha nad dlouze domlouvanou velkou koalicí v Německu, už mají na stole nový problém: povolební Itálii.
Vítězství protisystémových italských stran, protimigrantské Ligy Mattea Salviniho a protestního Hnutí pěti hvězd (M5S), v jehož čele stojí Luigi Di Maio, v Bruselu mnohé činitele konsternovalo.
Ještě měli v paměti některé slogany z italské kampaně, které zněly vůči Unii značně kriticky. Třeba Matteo Salvini se vyjádřil, že „Itálie by měla být osvobozena od EU“. Později svou rétoriku zmírnil.
V Bruselu jsou přesto obavy nepřehlédnutelné. „Nárůst podpory těmto euroskeptickým partajím je znepokojující,“vyjádřil se německý europoslanec David McAllister.
Starost o Itálii mají i jiní. Mluvčí Evropské komise Margaritis Schinas vyslovil pevné přesvědčení, že italský prezident Sergio Mattarella se dokáže dopracovat se zástupci vítězných stran ke vzniku stabilní vlády v Římě.
Všichni připomínali dva týdny stará slova šéfa Eurokomise Jean-Clauda Junckera, která výsledek předjímala. „Musíme se připravit na nejhorší scénář a tím bude nefunkční italská vláda,“varoval Juncker.
V kuloárech Evropského parlamentu se také intenzivně probírala skutečnost, že jeho šéf Antonio Tajani byl největším kandidátem na premiéra pro stranu Forza Italia Silvia Berlusconiho. Tím, že Berlusconi skončil ve středopravé koalici až na druhém místě, Tajaniho premiérské naděje pohasly.
Dlouho to přitom vypadalo, že politici Bruselu si mohou před italskými volbami mnout ruce.
Nejprve se pravicový veterán Silvio Berlusconi, věčný unijní potížista, rozhodl vylepšit svou pověst a začal hovořit o tom, že Evropa je pro Itálii nejlepší volbou. A aby slova podtrhl, pochválil německou kancléřku. „Naše osobní vztahy byly vždy výborné a paní Merkelová podporovala naši kampaň,“vyjádřil se Berlusconi během své předvolební návštěvy Bruselu.
Protievropský slovník ztišili i lídři Hnutí pěti hvězd a Ligy. O plánech na referendum o opuštění eurozóny se postupně přestali zmiňovat. Někteří analytici to hodnotili jako ústupek veřejným náladám. Existoval varovný příklad šéfky francouzské Národní fronty Marine Le Penové, kterou stálo odmítání eura početné hlasy v loňských prezidentských volbách.
„Můžete se vsadit, že pokud by průzkumy ukázaly, že Italové odmítají euro a chtějí vystoupit z měnové unie, některé síly by se toho určitě neváhaly chopit a vzít to za své téma,“napsal v lednu Massimo Franco, komentátor listu Corriere della Sera.
Těsně před volbami ale Liga svůj záměr opustit euro zopakovala. „Zůstávám přesvědčen, že eurozóna za současných podmínek je špatná věc,“řekl Matteo Salvini listu La Repubblica a zdůraznil, že Itálie by měla společnou evropskou měnu opustit, až na to bude připravena.
Italové patřili ještě na počátku 90. let k největším stoupencům EU v Evropě. Tehdy jich mělo sympatie k Unii plných 80 procent. S tím, jak začala evropská spolupráce skřípat, třeba při řešení imigrační krize, euforie vyprchala. V roce 2017 už jenom 36 procent Italů uvedlo, že členství v Unii je dobrá věc. Jenom Kypřané a Češi byli k evropskému projektu ještě skeptičtější.
„Hodně změnila imigrační krize,“říká Fabio Donatelli. „Lidé nabyli dojmu, že nám s tím zbytek Evropy ani trochu nepomáhá.“Převážil podle něj pocit, že Italové musí všechno zvládnout sami. A že vlastně ani žádný Brusel nepotřebují.