Normálně rozdělená společnost

Vposlední době se začalo i mezi vysokoškolskými profesory diskutovat o málem osudovém rozdělení české společnosti. Jenže každá společnost je vždy objektivně strukturovaná, a to podle mnoha znaků – pohlaví, věku, vzdělání, profese, původu či bohatství. A to platí i pro rozdělení lidí podle politické orientace a postojů k nejrůznějším problémům. Nynější diskuse se soustřeďuje zvláště na politické rozdělení naší společnosti, do kterého se všechny zmíněné znaky tím či oním způsobem promítají.

Příčinou vášnivých sporů, dokonce o rozvrácené společnosti, se staly prezidentské volby spojované s hrozbou změny naší zahraničněpolitické orientace a směřování k autokraticky řízené společnosti. Z prognostického hlediska jde o pesimistický až katastrofický scénář. Žádný takový nelze podceňovat. Tento scénář má však slabinu už v tom, že je spojen s demokratickou volbou, která právně zpochybněna nebyla.

Společnost může skutečně rozdělovat tvrzení, že elektorát poraženého tvoří údajně elity a elektorát vítěze spodní vrstvy. Jeden komentátor dokonce v tomto duchu rozděluje voliče na občany a na pouhé obyvatele.

Jenže to, že je společnost nějakým způsobem rozdělená, není neobvyklé. Úvahy o nutnosti sjednocování relativně stabilizované a vcelku úspěšné demokratické společnosti jsou tak jen hypotetické.

Sjednocovat je nutné tehdy, je-li společnost zvenčí či vnitřně bytostně ohrožena. I nový americký velvyslanec Stephen King v rozhovoru s Radio Plus charakterizoval naši politickou situaci jako standardní.

Jeden z diskutujících klade sarkastickou otázku: „Takže kdyby volby do parlamentu vyhrál Miroslav Kalousek, Petr Fiala nebo Pavel Bělobrádek, a prezidentské volby Jiří Drahoš, tak by to bylo demokratické, ale že vyhrál Andrej Babiš a Miloš Zeman, tak to už demokratické není?“A jiný diskutující jako pointu ironicky dodává: „Zatleskejte a ukončete diskusi, prezidentem je Miloš Zeman!“I když se nám na něm leccos nemusí líbit.