Horváth a jeho Sporting
Fotbalová Sparta potvrdila očekávané: kouč Stramaccioni končí, střídá ho Pavel Hapal. Proč poprvé lituje, že už fotbal nehraje
David Čermák
Jan Palička
yl to mžik. Jedno špatné rozhodnutí. Chvilka, která všechno změnila. A Pavel Hapal by ji tak rád vrátil.
„Moc mě to bolí. Ta penalta mě ve Spartě pohřbila,“vzpomínal po letech na jedno z největších zklamání hráčské kariéry.
Včera se na Letnou vrátil – jako nový trenér. A vzpomínky ožily.
Možná už se nikdy nestane, aby měl český tým na lopatě slavnou Barcelonu. V březnu 2000 k tomu bylo blizoučko – a Hapal mohl být za hrdinu, který španělského giganta senzačně dorazí.
Když se dvě minuty před koncem domácího zápasu v Lize mistrů rozbíhal, aby kopl penaltu, na světelné tabuli v rohu za brankou svítilo skóre 1:1.
Nikomu ze sparťanů se nechtělo, dostali strach. Lokvenc, Jarošík i Rosický sklopili hlavy. Přitom Letná už se chystala slavit.
Balon si vzal náhradník Hapal, borec s prověřeným jménem a „gretzkého“číslem 99 na dresu. Rozběhl se pomalu, slabě vystřelil. A brankář tým z temnoty, kam se dopotácel pod nejistým vedením italského kouče Andrey Stramaccioniho. Experiment se zahraničním trenérem se po devíti měsících octl u ledu, Sparta místo toho sáhla po Hapalovi.
Nejvíc ze všeho teď potřebuje ustálit a zklidnit, což bývalý reprezentační záložník ovládá.
„Je lidský, ale i přísný a upřímný. Dokáže stmelit kabinu, zároveň umí být i drsný a říct nepříjemné věci. Na rovinu, do očí,“líčí Michal Papadopulos, útočník polských Gliwic, kterého Hapal trénoval v Ostravě, Mladé Boleslavi a Lubinu.
Rozháraný tým by měl umět srovnat, zároveň mu ale potřebuje vtisknout tvář – tu Sparta hledá dlouhé měsíce. Jak bude hrát teď?
„Pan Hapal vždycky vychází z toho, jaký má kádr. Ve Spartě určitě bude chtít hrát útočný fotbal,“myslí si Papadopulos. „Základ je pro něj pevná obrana, ale když funguje, rád dá ofenzivním hráčům volnost. Sparta má na papíře hodně kvalitní tým a pod tímhle trenérem může být brzy úplně jinde.“
Faktem je, že na Hapala bylo vždycky spolehnutí. Nikdy nejednal jako křivák, stavěl se k problémům čelem. Jako hráč se z Olomouce probil do Leverkusenu, pak si užíval pohádkové angažmá v Tenerife na Kanárských ostrovech.
Třeba se mohl posunout ještě dál, kdyby mu kariéru nepřervala vážná zlomenina nohy. Kvůli ní ztratil jistou nominaci na stříbrné Euro 1996, ale pro reprezentaci byl tak důležitý, že s týmem cestoval i jako nehrající. Belhal se o berlích a z tribuny sledoval, jak spoluhráči míří za senzací.
Určitě se v něm mísily pocity, protože už jako hráč platil za mimořádně přemýšlivého a citlivého člověka. Jako trenér Senice se na tiskové konferenci dokonce rozplakal, když soupeř Szarka odpudivým zákrokem přelámal nohu jeho svěřenci Kóňovi.
Lidský přístup, rozvaha a učenlivost Hapalovi pomáhaly k úspěchům. V obtížných podmínkách uspěl v Opavě i ve Zlíně, podceňovanou Žilinu dostal do Ligy mistrů – paradoxně přes Spartu, kterou nečekaně vyklepl v předkole.
Poslední tři roky strávil u slovenské jedenadvacítky, kterou naučil ofenzivní fotbal a získal si uznání.
Ale Sparta, to bude těžší kalibr. Třeba i proto, že v kabině se hodně mluví anglicky a Hapal ovládá jen němčinu se španělštinou.
Ve specifickém prostředí, kde už pohořel nejeden uznávaný kouč, bude pod tlakem, jaký doteď nezažil. A ví, že udělat z rozklíženého týmu fungující bude velká fuška.
Léčba začíná. A musí být rychlá.