Starší, ale silnější Zeman
Druhá hradní pětiletka Miloše Zemana dnes startuje. Jaká bude? Prezident bude více šetřit síly, možná mandát ani nedokončí, ovšem jeho faktická role v naší politice pravděpodobně dost posílí.
Zeman dnes začíná éru, na jejímž konci se rýsuje nakročení do systému poloprezidentského.
Chtěl bych být, jak stárnu, poněkud pokornější, méně sebevědomý a vstřícnější vůči lidem, kteří mají jiné názory než já, méně arogantní. To pronesl Miloš Zeman ve svém prvním expozé po nedávném sečtení výsledků hradní volby. A něco podobného bude jistě říkat i dnes ve svém již druhém inauguračním projevu. Jen trochu jinými slovy než v tom prvním.
Před pěti lety Zeman ve Vladislavském sále sliboval, jak bude prezidentem všech občanů, jak stabilizuje českou politiku a jak přátelským dialogem pomůže najít společný jmenovatel dalšího rozvoje země. Kdo trochu zná Zemanův osobnostní fundament a kdo nezavírá oči nad všemi příkopy v Česku po léta hloubenými, ten se už tehdy musel pousmát. Následovala oktrojovaná vláda Jiřího Rusnoka, lánský puč, války s premiérem Sobotkou, s rektory, médii, pražskou kavárnou…
Druhé funkční období prezidentů slibuje z principu jisté zvolnění. Hlava státu se už nemusí ohlížet na znovuzvolení, nepotřebuje mobilizovat šiky věrných a nezřídka se snaží vylepšit svůj obraz v čítankách. Ovšem buďme realisté, v podmínkách mocenského paktu s Andrejem Babišem a dohrávání výsledků nedávných dvojích voleb žádnou společenskou selanku nečekejme. Ostatně i sám Zeman jen pár minut poté, co avizoval nástup své nové, vstřícné a pokorné verze, temně vzkázal pražské kavárně: „Shut up!“A na inauguraci nepozval jak rektorského oponenta Beka, tak hejtmany, kteří volili Jiřího Drahoše.
Tvář Hradu se ve druhé Zemanově pětiletce výrazněji nezmění a trochu naivní by bylo vyhlížet také posun v zahraničněpolitické, či možná spíše zahraničněbyznysové orientaci prezidentské kanceláře. Což souvisí s tím, že se patrně výrazněji nepromění nejbližší okolí prezidenta, tedy zejména klíčový tandem Vratislav Mynář a Martin Nejedlý. Český prezident bude v západním světě dál liberálními médii prezentován jako antiimigrační populista s nadstandardní vazbou na Moskvu a Peking, ale nezdá se, že by mu to zvlášť vadilo.
Čtyři z tanku a prezident
Co se ale asi změní, je pozice staronového prezidenta v domácí politice. Pokud se vývoj ohledně skládání vlády a rozestavení figur na politické šachovnici nestočí nějakým nečekaným směrem, má Zeman všechny předpoklady k tomu svou pozici výrazněji posílit. A to aniž by se muselo měnit jediné písmeno v ústavě. Prezident totiž aktuálně drží v ruce všechny trumfy.
Pokud vše klapne, tedy pokud Babiš sestaví vládu s ČSSD, opře ji o podporu či toleranci KSČM, a přitom si úplně neznepřátelí Okamurovu SPD, bude to Zemanovo vítězství. Za jeho zjevné asistence tu vznikne zvláštní mocenský blok čtyř stran (říkejme mu už přímo hradní blok), disponující ve Sněmovně většinou v počtu 130 hlasů.
V něm bude mít hlava státu ve všech účastnických subjektech výrazné slovo a oddané stoupence, ba dokonce bude možná prezident přímo pátým členem tohoto bloku. A tato pozice mu umožní jak dosazovat jemu blízké osoby do různých funkcí, tak také nastolovat politická témata a prosazovat vlastní vize. Tak komfortním postavením nedisponoval žádný z jeho předchůdců, srovnání by to sneslo snad jen s počáteční érou Václava Havla.
Samozřejmě, celé toto načrtnuté schéma hodně závisí na tom, jak se bude dál vyvíjet zejména vztah mezi dvěma hlavními hráči současné politiky, tedy Zemanem a Babišem. Dvě silná ega na sebe dříve či později musí narazit. Nota bene z české ústavy přímo plyne, že čím silnější je premiér, tím slabší je prezident – a naopak. A už od vyhlášení výsledku hradní volby letí médii i politickými kuloáry zaručené zvěsti, jak mocenský pakt Zeman–Babiš končí, protože prezident už šéfa ANO (a hlasy jeho voličů) k ničemu nepotřebuje. Jak bylo výše naznačeno, není to úplně pravda, Zemanova výsadní pozice v celém tom hradním bloku s Babišem stojí a padá.
Jistě, prezident se bude chtít výrazněji emancipovat, nebude chtít být závislý na tom, jak se premiér vyspí. Proto si také zahřívá další želízka v ohni: z ČSSD v čele s poddajným Janem Hamáčkem si pokusí udělat prezidentskou stranu a dál bude usilovně pracovat na rehabilitaci KSČM a SPD. Ale pokud se s Babišem hloupě nestřetnou a furiantsky nerozejdou na nějakém subalterním tématu, jejich pakt vydrží, protože bude dál pro oba výhodný.
Zeman se v minulosti dokázal zbavit nejednoho spojence, ale vždy to mělo důvod, jinak je to hráč relativně stálý a loajální. Politicky si ustál pakt s Václavem Klausem, roky krvácel za své kontroverzní spolupracovníky, ať to byl Miroslav Šlouf, nebo teď duo Mynář–Nejedlý.
Navíc vztah Zemana s Babišem se nevznáší ve vzduchoprázdnu – oba vědí, že jiného silného spojence tu dnes nenajdou. A že jejich oponenti budou dál dohrávat výsledek parlamentních a prezidentských voleb, ať už v těch bitvách půjde o samotného Zemana s Babišem, anebo zástupně o kardinála Duku, esenbáka Ondráčka či kohokoliv jiného. Společný nepřítel bude nejlepším tmelem tohoto paktu.
Miloš Zeman dnes začíná éru, na jejímž konci se fakticky rýsuje nakročení z dnešního parlamentního systému do poloprezidentského. A tím, co úspěšnost jeho snahy snad nejvíce limituje, je jeho zdraví. Což je však faktor, který nedokáže odhadnout nikdo.