Voláte-li denně, že hoří, neuvěří vám ani hasič
Padesát tisíc lidí zaplnilo Václavák. Sametová revoluce právě slavila desáté jubileum a zdálo se, že další převrat nic nezadrží. Zatímco v roce 1989 se ulice vymanila ze čtyř dekád totality, krátce před vstupem do třetího milénia se pod heslem „Děkujeme, odejděte!“demonstrovalo za to, aby Václav Klaus a Miloš Zeman odešli do penze a už nikam nekandidovali.
O čtyři roky později byl Václav Klaus zvolen prezidentem republiky, za dalších pět let si to zopakoval. V roce 2013 Klause na Hradě bezprostředně vystřídal Miloš Zeman. Letos své křeslo obhájil.
Kdyby tehdy Monice Pajerové a Šimonu Pánkovi v kavárně Slavia někdo řekl, že za čtyři roky se rozeběhne dvacetiletá (!) éra, kdy bude na Hradě sedět buď Klaus, nebo Zeman, patrně by se jim zatmělo před očima. Stalo se. Klause dvakrát zvolili zákonodárci vybraní občany, Zemana opakovaně podpořila ulice v přímém hlasování.
Čtvery volby v rozmezí patnácti let, které se jmenovitě týkaly právě těchto dvou lidí, potvrdily, že zdánlivá revoluce z roku ’99 se totálně míjela s náladou ve společnosti. Ač protesty vypadaly spektakulárně, ve skutečnosti to byly akce vymezené podobně vyhraněným vkusem, jako když se v roce 2014 na pražský Vypich sjelo 75 tisíc fanoušků skupiny Kabát. Na oplodňováky bratří Nedvědů přišlo o osm let dříve 60 tisíc zálesáků. Sto tisíc odborářů protestovalo v roce 2012 pod koněm proti Nečasově vládě, aniž ji to rozkývalo.
V tomto týdnu se rovněž na Václaváku a v deseti dalších městech demonstrovalo proti zvolení esenbáka do čela sněmovní komise pro kontrolu policejní inspekce. Protesty opět nadnášela „sametová“symbolika – Václavák, kůň, svíčky, transparenty odkazující na Listopad. Někteří účastníci následně útočili na média, že prý o jejich shromáždění informovala málo a nevydávala je za nejpodstatnější zprávu dne.
Pravda je taková, že nenafukovat takovou akci v prostředí, kdy se lidé do funkcí zcela svobodně volí – přičemž poslední volby do Sněmovny byly před pouhými čtyřmi měsíci – velí soudným zpravodajům zkušenost a kvalifikovaný odhad, jak téma protestů skutečně rezonuje společností.
Komunistický obuškář sice z čela komise odstoupil, ale rozhodl o tom daleko spíše tlak hnutí ANO, které už soudruhům nabízí sladkosti výměnou za podporu vládě, než transparenty na Václaváku. Babišovi markeťáci si zřejmě po analýze sociálních sítí spočítali, že podporovat fízla v čele komise se jejich šéfovi nevyplatí, a tak se nakonec dá říct, že ulice prosadila svou.
Přesto – i při vzpomínce na Děkujeme, odejděte! – zůstává pachuť z „nadužívání sametu“, „nadužívání Václaváku“, z inflace odkazu na nejzásadnější změnu v novodobých dějinách země, která národ převedla od kruté totality ke svobodě, od sprostého, krvelačného, cizí mocností ovládaného režimu k západní demokracii.
Budete-li měsíc co měsíc běhat po náměstí a křičet, že hoří, až bude skutečně hořet, všichni se vám vysmějí. Nepůjdou hasit a městečko lehne popelem.
Skutečně hořet bude tehdy, až politici začnou podlamovat základní pojistky svobody. Principy demokratického právního státu, jejichž zpochybňování musí stát zakazovat a trestat, aby v něm svoboda přežila. Jsou to základní lidská práva, férové volby, dělba moci, omezení úřadů zákonem, rovnost lidí před ním. Také na tyto zásady lze sice nahlížet jako na názorovou doktrínu, již třeba právě soudruzi nesdílejí, ale její ochrana je předpokladem zachování svobody. Až ji přestane sdílet většina, tehdy je čas se většině postavit. Tehdy má smysl, aby menšina vyrazila se svíčkami na Václavák. Tehdy bude odkaz na samet zcela na místě. Tehdy se budou pod koněm zase otáčet dějiny k lepšímu.