Čas bahna a kostek
Zdeněk Štybar vjíždí do nejdůležitější části své sezony: „Neřeším post jedničky.“
V bahně a na kostkách je víc pádů a defektů. Už když jsme si v lednu trať Roubaix projížděli, pršelo a nebylo o co stát. Tak ať je radši sucho.
Vsobotním cíli klasiky Strade Bianche pohlédl Zdeněk Štybar na svůj počítač a ten mu ukázal: průměrná teplota během závodu 4 stupně. Na hlavy jim na trati padal déšť, prodírali se bahnem, které z něj poté smývali mechanici zahradní hadicí. „Ale při závodě jsem si bahno i užíval. Spousta kluků na tom asi byla hůř,“pronesl bývalý trojnásobný mistr světa v cyklokrosu.
Včera už opět stál na startu a v úvodní týmové časovce klání Tirreno-Adriatico obsadil s formací stáje Quick-Step čtvrté místo.
Jak se dává tělo po tak extrémním Strade Bianche dohromady?
Těžko. V pondělí to na mě padlo, vůbec jsem nebyl schopný fungovat. Ten závod ze mě dokázal vysát strašně moc energie.
Přesto ho milujete. Proč?
Protože, i když je z pohledu wattových průměrů asi nejnáročnější v sezoně, jde zároveň o nádhernou klasiku a první velký test formy.
A vy jste na něm při každém z vašich čtyř startů dojel v Top 10.
Jen mi to jde v té desítce trochu špatným směrem. (V roce 2015 první, pak druhý, čtvrtý, sedmý). Ale máte pravdu, pokud je tu mým nejhorším umístěním ze čtyř startů sedmé místo, asi mi Strade sedí.
Letošnímu ročníku dávaly týmy přívlastek nejbrutálnější. Neuvažovalo se o uplatnění protokolu UCI pro extrémní počasí, který umožňuje závod odvolat?
Nemyslím si. Jasně, pršelo, teplota na startu klesala k nule, ale už začátek se jel tak aktivně, že snad nikomu ani zima být nemohla. Z pohledu teploty byl v minulém týdnu horší závod Le Samyn, kde byla průměrná teplota minus čtyři.
To už bylo podle vás za hranou?
Asi ano. I na belgickém Omloopu jsme měli předtím minus jedna, ale i tak jsem ho jel ve finále bez rukavic a bez návleků na tretry. Jenže tehdy svítilo sluníčko. Když do té zimy prší, je to mnohem horší.
Právě při Omloopu vás chválili, jak jste byl na trati aktivní. Přivezl jste si tedy do klasikářské sezony kvalitní formu?
Doufám. Na Samynu mě chytly křeče do žaludku a obával jsem se, aby mě nezabrzdila nějaká nemoc. Ale naštěstí křeče odezněly. Všechno jde zatím podle plánu. Loni jsem trénoval v zimě v určitých obdobích až zbytečně intenzivně. To jsme letos poupravili. A zdá se, že na tu změnu mé tělo dobře reaguje.
Zůstal jste v týmu Quick-Step i navzdory faktu, že je v něm nadále příliš mnoho lídrů. Jak to tedy bude s pozicí týmové jedničky na letošních klasikách?
U nás se tohle nikdy moc neřešilo, to už je taková tradice Quick-Stepu. Třeba na Omloopu jsme měli šest lidí schopných závod vyhrát.
Což vám nevadí?
Já ten post jedničky až tak moc neřeším. Ať rozhodne aktuální forma. V Quick-Stepu nikdy neplatilo, ani platit nebude, že by jezdil klasiky jen na jednoho člověka. Za celou dobu, co v týmu působím, se stalo pouze jedinkrát, aby se něco takového před startem řeklo.
Loni na Paříž–Roubaix?
Ano. Tehdy platilo: Všechno pro Toma Boonena. A stejně to nefungovalo. (Boonen nezachytil klíčový únik, naopak jeho oficiální pomocník Štybar spurtoval pro 2. místo.)
Mezi favority klasik letos přibyl další vynikající cyklokrosař. Mistr světa Wout van Aert, jehož druhodivizní tým obdržel pro Strade Bianche divokou kartu, senzačně dojel třetí. Zaskočil vás?
Všechny, i sám sebe tím překvapil. Věřil jsem, že by se mu nějaká klasika mohla povést do Top 10, ale že mezi nás vlítne takovým stylem, to klobouk dolů. Sám vím, jak není jednoduché rovnou z cyklokrosu skočit mezi připravené silničáře.
Na rozdíl od jiných se nenechal spoutat strategií, nemyslíte?
Přesně tak. Na nic nečekal a nebál se ujet už 50 kilometrů před cílem. Vzhledem k cyklokrosovým zkušenostem ho jízda na bahně stála míň energie než ostatní, ale přesto, kdyby v tak těžkém závodě neměl skvělé nohy, nikdy by do tří neskončil.
Vy teď budete ladit nohy na dva stěžejní klasikářské monumenty. Stále platí, že máte radši závod Kolem Flander než Paříž–Roubaix, kde jste přitom mnohem úspěšnější?
Tak bych to neřekl. Těším se na všechny tři víkendy kostkových klasik. Věřím, že se mi na nich konečně povede opravdu velký výsledek.
Vždy jste si přál zažít Roubaix v bahnu a dešti, což se vám nikdy nepoštěstilo. Přejete si to i po bahnitém očistci na Strade Bianche?
Už si nejsem jistý. Závod je pak hodně nervózní a nemáte ho tolik ve své moci, na kostkách je v bahně mnohem víc pádů a defektů. Už když jsme si v lednu trať Roubaix v přípravě projížděli, pršelo a nebylo o co stát. Tak ať je radši sucho.
Vidím, že průzkumu tratě v měsících před Roubaix se stále věnujete podobně detailně jako před vaší premiérou...
Pořád. Je důležité neustále si ji oživovat v paměti. Při tréninku vás tu napadají různé věci směrem k závodu a k materiálu, který při něm použijete. A zároveň zkoumám i vlastní tělo a vymýšlím, jaká cvičení by mu před kostkami pomohla.
Až klasiky skončí, budete naopak poprvé v kariéře startovat na Giru. Proč jste si ho letos vybral?
Pokud by se mi tam povedlo vyhrát etapu, měl bych vítěznou etapu z každé Grand Tour. To je pro mě velká výzva. Ale hrála roli i skutečnost, že dostanu při Giru pro sebe větší prostor než na Tour.