Hokej plaší smrt
Jeden ztratil otce, druhý dceru. Kde se rozhostil žal, tam pomáhá hokej – zahání smrt, vzývá život.
Když beka Adama Larssona odvolali z tréninku, tušil, že se děje cosi neblahého. Těšil se na tátu Roberta, jenž právě přiletěl ze Švédska do Edmontonu na návštěvu. Jenže už s ním nikdy nepromluví.
Útočník Jordan Staal několik měsíců věděl, že jeho dcerka Hannah přijde na svět se závažnou poruchou. S manželkou Heather přesto prosil o zázrak. Marně.
Dva borce v NHL v minulých týdnech zasáhla rodinná tragédie. Než by se utápěli v zármutku, vrhli se zpátky do práce, jakmile zařídili veškeré náležitosti, stejně jako by to patrně provedla většina obyčejných pozůstalých.
Hokej v podobných situacích léčí. Hráči po mocném duševním otřesu dávají všanc své jméno, když nastupují před tisíce mnohdy kritických diváků v halách a další miliony přihlížejících u televizí.
„Jasně, ale jiní lidé zase nemají kolem sebe třicet parťáků, kteří je denně podporují. My máme to štěstí. Tohle je úžasná výhoda našeho povolání,“citovala Larssona stránka Sportsnet.ca.
Jeho padesátiletý otec, bývalý zadák Skelleftea, kterého draftovali Los Angeles Kings, zkolaboval krátce po přistání v Edmontonu.
Syn Adam a další příbuzní se střídali v bdění u jeho nemocničního lůžka. Robertovo probuzení si však u vyšší moci nevymodlili.
„Tati. Mám tě rád. Vždycky to tak bylo. A vždycky bude,“napsal Adam Larsson na Instagram dojemný vzkaz člověku, jenž ho učil bruslit a provázel jej při pouti do NHL.
Tisíckrát se spolu bavili o hokeji, díky němuž nyní pětadvacetiletý obránce zapomíná na žal.
„Poslední dny byly těžké,“prohlásil po návratu z pohřbu ve Švédsku. „Hokej mi teď prospěje.“
Není to nějaký projev neúcty vůči nebožtíkovi, spíš přirozená reakce. Jeden život skončil, další pokračují.
V květnu 2014 se diblík Martin St. Louis vrátil do sestavy New York Rangers pouhý den po skonu své matky France. „Vím, že by chtěla, abych nastoupil,“řekl. „Byla by na mě pyšná, že jsem dorazil zpátky za mužstvem a snažil se mu pomoct. Byla to skvělá dáma, nejlepší bytost, jakou jsem poznal. Co jsem udělal, jsem jí dlužil.“
Rangers se i díky zármutkem obtěžkanému veteránovi semkli a porazili v play off Pittsburgh 5:1.
Očistu bolavé duše podstupuje v současnosti též statný centr Staal z Caroliny. Jeho comeback po úmrtí maličké Hanny vyburcoval Hurricanes, kteří ulpěli v šestizápasové sérii porážek, načež se Staalem dvakrát za sebou vyhráli.
„Přece ho nepřivítáme v kabině plné nadávek a nasáklé splínem,“řekl útočník Justin Williams deníku News&Observer. „Tak jsme se vyhecovali k lepší náladě, vytvořili jsme bojovnou atmosféru a do bitvy na ledě dali celá srdce.“
Staal si při vítězství nad Philadelphií i New Jersey připsal po asistenci, v další partii s Winnipegem skóroval. Povzbuzuje ho vřelý potlesk obecenstva, hřeje ho soucit týmu.
„Pobyt na ledě je svým způsobem léčivý,“řekl střelec Jason Zucker z Minnesoty tamnímu listu Pioneer Press. Mluvila z něj zkušenost z loňského podzimu, kdy jeho přítel utrpěl zranění při masovém vraždění na koncertu v Las Vegas. „Hlava se prostě soustředí na jiné věci než na tragické scénáře.“
Zucker válí za Wild stejně jako Eric Staal, další ze tří sourozenců, kteří působí v NHL. Eric s Jordanem probíral tíživé záležitosti takřka denně.
Taky minnesotský trenér Bruce Boudreau raději uháněl do práce, když mu před půlrokem náhle zemřel mladší bratr Bryan: „Potřebujete nějaké zaměstnání. Chtěl jsem makat a koučovat zápasy. Jen abych nemusel sedět a přemýšlet.“
Ač hokejová terapie smrt nepřemůže, aspoň zaplaší její úmorné následky a přináší kýženou úlevu.