V Pjongčchangu doprovázel Ledeckou, v Riu učil děti
Ilona Zelníčková redaktorka MF DNES
Plný kufr suvenýrů si koncem března poveze z Koreje domů sedmadvacetiletý Marek Čech. Nejvíc si však bude vážit zážitků ze zimních olympijských her v Pchjongčchangu a následné paralympiády. Jako jeden z dobrovolníků se totiž podílel na hladkém průběhu obou sportovních svátků.
Do Koreje vyrazil rodák z Pelhřimova na začátku roku. „Samotná olympiáda sice trvá většinou jen dva týdny, ale je nutné dorazit dříve kvůli nejrůznějším školením. A když si k tomu přidáte paralympiádu jako já, protáhne se vám pobyt na tři měsíce,“vypráví student doktorského studia na Fakultě ekonomické Západočeské univerzity v Plzni.
Na olympiádě nebyl jako dobrovolník poprvé. První zkušenosti sbíral předloni na letních hrách v brazilském Riu, kde zároveň učil děti z chudinských čtvrtí anglicky. „V Riu jsem měl obavy z dopravy a kriminality. Naštěstí se v mém případě vše obešlo bez problémů. Zde v Koreji mě překvapily velké mrazy a možná trochu vláčný přístup k řešení problémů, které neběží v takovém tempu, jak by možná Evropan počítal,“usmívá se.
Uvidí se v Tokiu
Na zimní olympiádě působil na pozici asistenta národního olympijského výboru. Byl přiřazen k českému týmu, kde pomáhal sportovcům i jejich doprovodu. „Řešil jsem ubytování ve vesnici, dopravu sportovců, vyzvedávání pošty i chod recepce, kterou zde měl český tým zřízenou,“hovoří o své práci, která není finančně honorovaná.
„Odměnou je uniforma, ubytování, jídlo, noví přátelé a skvělý pocit, že jste přímo v centru akce, kterou sledují stamiliony lidí po celém světě a která se i díky vašemu drobnému přispění může uskutečnit,“konstatuje mladý muž.
Silné emoce zažil například při fandění českým sportovcům. „Popohnat potleskem Martinu Sáblíkovou nebo Veroniku Vítkovou k medailovému úspěchu byl úžasný zážitek. Nezapomenutelné bylo vidět Ester Ledeckou při přebírání medaile. A měl jsem tu čest doprovázet ji spolu s Martinem Doktorem po olympijské vesnici na seřadiště a pak na autobus, který ji odvezl jako vlajkonošku na závěrečný ceremoniál,“vypráví.
Zda se vydá i na další olympijské hry, zatím neví. Je to totiž velmi zdlouhavý proces. Zájemci se hlásí dva roky dopředu a absolvují jazykové testy i pohovory a online kurzy.
„Od začátku musíte počítat s tím, že v daném termínu olympiády musíte být k dispozici, ale finální potvrzení dostanete až pár měsíců před ní. To může mít zásadní dopady na pracovní i osobní život. Vzhledem k zdlouhavému procesu se určitě přihlásím, ale zda se opravdu zúčastním, nelze říci. S kamarády, které jsem zde poznal, jsme se loučili slovy See you in Tokyo, což je shodou okolností i oficiální pozvánka na příští letní olympijské hry. Tak uvidím,“krčí rameny.