Kam všemocný vůdce lidu nasměruje Čínu?
Si Ťin-pching, komunistický císař na trůně
Ladislav Kryzánek redaktor MF DNES
PEKING Vítězný pochod soudruha Si Ťin-pchinga pokračuje.
Prezident, který nyní bude moci vládnout podle vlastního uvážení neomezeně dlouho, válcuje všechny a všechno.
Poté, co mu o víkendu parlament formálně odhlasoval změnu ústavy, stal se v Číně skutečným hegemonem. Vpravdě komunistickým císařem.
Portrétů Si Ťin-pchinga, jeho citátů i myšlenek je všude plno, kult osobnosti „vůdce lidu“(tak ho nyní tituluje čínský tisk) utěšeně kvete.
Znamená to, že co je dobré pro Si Ťin-pchinga, je dobré také pro Čínu na počátku 21. století?
Názory pozorovatelů i samotných Číňanů se různí.
Připouštějí, že z krátkodobého hlediska může plán komunistické strany (či spíše Si Ťin-pchinga samotného) umožnit stávající hlavě státu, generálnímu tajemníkovi komunistů i předsedovi mocné vojenské komise v jedné osobě vládnutí „na věčné časy“přinést Číně větší stabilitu. Na druhé straně to však také s největší pravděpodobností bude znamenat ještě větší utužení snah „stabilizovat“společnost, zostření šikany a pronásledování jinak smýšlejících kritiků režimu.
Z dlouhodobé perspektivy to může mít katastrofické následky pro celou zemi.
„V nejbližší době by tento krok mohl stabilitu posílit, protože podle předpokladů bude docházet k menším bojům o moc,“řekl agentuře AP William Nee, expert na Čínu z organizace Amnesty International. „Z dlouhodobého hlediska to však zkomplikuje stále se opakující problém autoritářských států najít způsob poklidného předání moci,“dodal.
Autoritářská vláda bez časového omezení často vede ke zneužívání úřadu, upozornil britský deník The Guardian.
Komentátoři v prvních reakcích na vyškrtnutí klauzule o maximálně dvou po sobě následujících mandátech pro prezidenta a viceprezidenta z čínské ústavy poukazovali také na to, že to představuje konec snah zabránit v Číně diktaturám. Takovým, jaká byla v 60. a 70. letech minulého století ta pod vedením Mao Ce-tunga.
„Čína se tímto krokem zařadila do globálního autokratického klubu po bok Ruska, Zimbabwe, Severní Koreje a některých dalších zemí,“napsala agentura AP. „Po tisíciletí byla doživotní vláda jednotlivce standardem mezi králi a panovníky. Moderní autokrati často uvrhnou svou zemi do ekonomické stagnace, politické dysfunkce a války,“dodala AP.
Reálné dopady změny
„Znamená to největší ústup zpět v čínském právním systému od éry reformy a otevírání země v 80. letech,“soudí nezávislý politolog Čang Li-fan působící v Pekingu. „Obávám se , že se to všechno v budoucnu negativně zapíše do naší historie,“dodal.
Americká politoložka Erica Frantzová, která se věnuje studiu diktatur, soudí, že v autoritářských systémech s neomezenou vládou jednotlivce „se projevuje tendence k nevypočitatelným a občas nemoudrým politickým rozhodnutím“. To podle ní zahrnuje také agresivnější zahraniční politiku a větší pravděpodobnost války.
Tragické důsledky vlády jediného člověka pocítila Čína v nedávné minulosti. V důsledku represí tehdejšího diktátora Mao Ce-tunga a jeho zásadních politických chyb nastal ničivý hladomor, během něhož zahynuly desítky milionů lidí.
Čína je už dnes ekonomicky i mocensky nesrovnatelně dál, než býval Maův „obr na hliněných nohou“. To však neznamená, že série chybných rozhodnutí nemůže zemi svést z dobře rozjeté cesty, případně ji přivést do válečného konfliktu.
Jinak řečeno, když se Si Ťin-pching postaví na roveň Mao Ce-tungovi, nejde jen o nějaký nic neříkající formalismus. Taková věc bude mít ve společnosti zcela reálné – a nyní těžko předvídatelné – dopady.
Prezident Si Ťin-pching je v Číně stále velice populární. Proti plánu na jeho doživotní vládnutí však vystoupila především na internetu celá řada Číňanů. Varovali před nástupem diktatury ve stylu Severní Koreje a návratem do nechvalně proslulé éry Maa.