„Smrt našich dětí“
Rodiče novináře a jeho dívky poprvé promluvili: Byla to politická vražda
Kdybyste viděli té krve, co bylo všude. Do smrti ten strašlivý pohled nezapomenu. Martinka měla prostřelenou hlavu, zlomený nos. Janka zastřelili do hrudi,“říká třesoucím se hlasem Zlatica Kušnírová. Na moment se odmlčí, zhluboka nadechne a vypráví dál. „Martinka by se nikdy nedala zabít bez boje. Museli ji držet nebo to musel být dobrý střelec. Když ji loni o Velikonocích chtěli tři silní chlapi polít vodou, což je takový zvyk, nedokázali ji udržet, jak se bránila.“
Zlatica Kušnírová poprvé spolu s otcem Jozefem Kuciakem otevřeně mluví o tom, jak její dceru Martinu Kušnírovou a Kuciakova syna, novináře Jána, zastřelil před dvěma týdny neznámý vrah. Místo toho, aby jim 5. května v Prešově vystrojili svatbu, je pohřbili.
Před dvěma týdny se Zlatica Kušnírová těšila, že nastávajícího zetě Jána uvidí. Měl každým dnem přijet na východní Slovensko, za ní do obce Gregorovce. Na dva dny. „Dcera mi řekla, že pár kilometrů od nás bude mít práci. Od rána do večera. Neřekla mi, na čem pracuje, ale že na tom článku bude hodně práce. Nechtěla říkat víc, měli strach. Povídala, že je odposlouchávají, že se bojí,“vypráví rozrušeně Zlatica Kušnírová, hubená krátkovlasá blondýna s očima červenýma od ustavičného pláče.
„On o tom, na čem pracuje, nikdy moc nemluvil. Alespoň ne před námi. Manželka se o něj hodně bála, on se vždy snažil nás uklidnit, že na Slovensku se mu nemůže nic stát, že prostě nejsme v Americe. A vidíte...“dodává tlumeným hlasem otec Jozef Kuciak a pevně stiskne ruku své vedle mlčky stojící ženy.
Na všech třech je vidět, že mají strach. A zároveň nechtějí o vraždě svých dětí mlčet. „Nevěřím policii ani politikům. Byla to politická vražda a Martinku nezabili náhodou, ale proto, že by zůstal svědek. Ona všechny Jankovy články četla, radila mu s korekturami a věděla i o zákulisí. Věděla víc, než bylo v článcích. Kdyby chtěli zabít jen Janka, měli na to dost času,“řekne Zlatica. Myslí tím listopad a prosinec nebo celý leden. První dva měsíce byla Martina Kušnírová na východě země, kam ji poslala firma Acantha Archeology na archeologický výzkum. V lednu od pondělí do pátku přespávala u matky a domů za Jánem se vracela jen na víkendy.
„Vyšetřování od začátku dost zpackali. Místo soudního znalce pozvali obyčejného patologa, na místě byl šéf protikorupční policie, která vraždy vůbec nevyšetřuje, lhali, že nešel do domu, když existuje video, kde je natočen, jak vchází dovnitř. Nevěřím tomu, že to policie vyšetří,“rozčilí se otec Jozef.
I když obě rodiny působí navenek silně, i přes policejní ochranu mají strach. Na ulici se rozhlížejí či otáčejí více než dříve a s každou nejasností v nich roste touha nemlčet.
Když pak zazvoní u dveří neznámá žena a začne odhodlanou Zlaticu Kušnírovou zastrašovat, aby se nezajímala o smrt dcery, vyprovokuje ji natolik, že chce od policie vidět kompletní spis. I s fotografiemi mrtvých těl. „Ta paní přišla, že dcera dělala archeologické výzkumy, při kterých do ní vstoupil satan, a že ona byla příčinou vraždy, protože ovlivňovala Jankovu práci. Že pan Kaliňák (exministr vnitra) i pan Fico (premiér) jsou dobří lidé a paní Trošková (premiérova bývalá asistentka) chudinka. Přišla mě zklidnit, abych už byla ticho. Já ale dceru vychovávala, že má jít za spravedlností a pravdou. A nepřestanu. Vezmu si léky, abych to zvládla, a půjdu na policii. Vážně chci vidět spis i fotografie z místa. Kde přesně leželi, jak byli oblečeni. Jako jsem musela dovnitř domu a vidět jejich těla i na patologii, musím vidět spis,“říká rázně Kušnírová. Sepne ruce, prsty proplete mezi sebou a stiskne tak silně, až kůže zbělá.
„Noc co noc mám zlé pocity. Když jsem se dceři nemohla dovolat, měla jsem jít na policii dříve než v neděli večer. Oni tam chudáci mezitím leželi, kuchyně, kde byla zastřelena Martinka, byla plná krve,“rozpláče se a nemá sílu dokončit větu.
S Martinou mluvili naposledy její bratři Adam a Lukáš ve středu. V Galantě, jedenáct kilometrů od obce Veľká Mača, kde bydlela s Kuciakem, jim nešlo nastartovat auto. Deset minut před osmou si ještě psala s Jánovou sestrou Máriou na Facebooku. Zlatica se jí pokoušela dovolat ve čtvrt na devět. Marně. Stejně jako o půl hodiny později už nezvedal mobil ani Ján.
„Řekla jsem si, že toho mají moc, že opravují dům a ještě chodí na náboženskou výchovu před svatbou. Nevím proč, ale vnitřně mi něco říká, že je zavraždili ve 20.05 hodin. Prostě to číslo mám pořád před očima, pořád mi vyskakuje v mysli,“dodává Zlatica.
Jánův otec Josef Kuciak kroutí hlavou. Myslí si, že syna a jeho snoubenku zabil vrah až ve čtvrtek ráno. Soudí tak podle tří hrnečků s rozpitou kávou a čajem na stole v kuchyni. „Už když s nimi bydlela moje dcera Mária v pronájmu v Nitře, když studovali, měli takový zvyk, že ráno vstali a udělali si kávu. Tu nikdy jindy nepili. Syn si k tomu vždy, opravdu vždy, udělal čaj. A nechce se mi věřit, že by Martinka, která pracovala z domova a seděla u toho stolu, tam nechala špinavé nádobí do druhého dne,“vysvětluje.
Ať tak, nebo tak, vrah oba zastřelil a z domu zmizel. Neztratilo se vůbec nic, ani počítače, ani mobily. „Byl tam i zásnubní prsten, co dal Janko dceři, a my jsme jí jej teď dali do rakve. Také zlatý řetízek se srdíčkem,“vyjmenovává Zlatica.
„Určitě ta vražda souvisí s jeho prací, jsem o tom stoprocentně přesvědčen. Janko nikdy s nikým neměl žádný problém či konflikt. Tohle byla poprava, to je jasné. Jen netušíme, kdo to objednal,“přitakává otec Kuciak.
Oba pro čin mají jednoduché pojmenování: politická vražda. „Já to říkala už policii, že to byla politická vražda. Politická vražda,“zopakuje matka zavražděné archeoložky Martiny.
„Dcera věděla, že se o ně bojím kvůli Jankově práci. Měla jsem zlý pocit. A vidíte,“rozpláče se Zlatica. „Janko dělal takové kauzy, že to smrdělo na hony daleko. Každý mi může říkat, co chce, já vím své a nikdo mi to nevymluví. S dcerou jsem byla strašně propojená, věděla jsem o všem, co se děje, co plánují. Prožily jsme si těžký život, otec Martince zemřel v jejích patnácti letech,“rozpláče se znovu.
„Martinka by se nedala“
Zlatica je přesvědčena, že ačkoliv Ján a Martinka příliš dům nezamykali, nikoho cizího by do něj nevpustili. „Vrah musel jít najisto a musel je překvapit,“přemýšlí. „Museli to být dva velmi silní chlapi, kteří ji buď drželi, aby se nemohla hýbat, nebo jeden velmi dobrý střelec. Neumím si představit, že ona by se nebránila, když by proti ní šel vrah s pistolí. To by nebyla moje dcera,“dodává Zlatica.
Jak Jozef Kuciak, tak i Zlatica Kušnírová vylučují, že by jejich děti měly nepřítele z minulosti, někoho, s kým měly sousedské či osobní spory, nebo zhrzeného bývalého partnera Martiny. „Ona neměla žádného přítele, celý život čekala na Janka. Pořád mi opakovala, že čeká na toho pravého, že to musí vnitřně cítit. Bylo jí už více než dvacet let, proto jsem jí sama říkala, kolik chlapců o ni má zájem, ale ona jen mávla rukou, že až to přijde, pozná to. Byla to obrovská láska,“zalesknou se v očích Zlatice slzy, ale plakat už ani nemůže.
Dům v obci Veľká Mača, ve kterém Ján a Martina žili, si koupili loni v létě. Vzali si na něj hypotéku 57 tisíc eur, v přepočtu necelý milion a půl korun. „Trvalé bydliště tam zatím měl jen syn, Martinka si je chtěla zřídit až po svatbě, až si změní příjmení,“dodá otec a ihned doplní, že dům teď rodina prodá. „Není nikdo, kdo by tam šel bydlet. Dcera Mária si od začátku roku zařizuje byt v Nitře, druhý syn Jozef nám zůstal doma a chceme ho mít při sobě. Jestli se to neprodá, necháme to propadnout bance,“pokrčí rameny.
„Líbilo se jim, že je to na vsi, přitom blízko do Bratislavy i Nitry,“říká Zlatica. Nitra pro Jána Kuciaka – syna tovární dělnice a zaměstnance stavebního podniku – byla klíčová. Nedávno tu začal vést na univerzitě vlastní semináře o žurnalistice. Psát chtěl už od středoškolských studií, nejprve měl blog, pak se dostal na stáž do deníku SME.
Právě v době, kdy propukla aféra Gorila, jak se jmenoval záznam odposlechů rozhovorů spolumajitele skupiny Penta se slovenskými politiky. „Bod po bodu jsem procházel všechny privatizace a snažil jsem se dělat tabulku, co z toho je pravda a co lež,“popisoval Kuciak do časopisu nitranské univerzity. Tehdy začal i pravidelně publikovat – nejprve v Hospodárských novinách, pak v časopise Týždeň a od roku 2015 na webu aktuality.sk.
Nezabezpečené zámky
Dům dvojice stihla předělat jen částečně. „Zezadu přes zahradu od lesa se jednoduše dalo přijít na dvůr. Dveře do domu také nezamykali, oni měli jednoduché zámky, obyčejné fabky. Žádné bezpečnostní zámky,“přemýšlí otec, kudy vrah mohl přijít, když v obci je přes 30 kamer a prozatím policie neoznámila, že by někoho podezřelého některá z nich zachytila.
I proto se kloní obě rodiny k tomu, že Ján zemřel kvůli některému z textů, které publikoval o slovenských kontroverzních podnikatelích či o Italech, kteří jsou údajně napojeni na mafii ’Ndrangheta, slovenské politiky a zneužívají evropské dotace.
„Absolutně vylučuji, že by měli nějaké nepřátele z osobního života. Úplně to vylučuji. Janko nebyl ten typ, který by měl nepřátele. A Martinka? Martinka, to bylo zlaté děvče...“odmlčí se otec Jozef, jehož jediným přáním je podívat se vrahovi do očí a zeptat se „prečo“...