Proč to fotbalové Plzni drhne
Průšvih to není, legrace taky ne. Fotbalová Plzeň nevyhrála potřetí v řadě. Co se děje?
Remíza 0:0 v Olomouci? To se dalo pochopit, vždyť nažhavený soupeř se senzačně pere o poháry. Domácí porážka 0:1 s Jihlavou? To byl zkrat, který se přihodí nanejvýš jednou za sezonu. Další domácí ztráta, konkrétně nedělní remíza 2:2 s Libercem, už do Plzně zanesla lehkou nervozitu. Luxusní náskok se ztenčil. Ne povážlivě, přesto dost. Zatímco na konci podzimu si neohrožený fotbalový vládce pomalu podával přihlášku do Ligy mistrů, v polovině března musí rychle najít cestu k vítězstvím, aby tu přihlášku skutečně směl použít. Vzkaz je jasný: Samo to nepůjde! Ze čtrnáctibodového náskoku je polovina. Samozřejmě s dovětkem, že ještě zbývá dohrát odložené utkání v Ostravě, což samozřejmě tři body přinést může, ale... Každopádně podzimní lauf, ve kterém Plzeň zvládala i zápasy, jež k výhře nemířily, se kdesi poztrácel. „Kdesi? V náročném programu. Hrát opakovaně rytmus čtvrtek – neděle, na to české mančafty nejsou stavěné. Třeba se mnou nebudete souhlasit, ale já jsem o tom přesvědčený,“vystřelí trenér Zdeněk Michálek, který na lavičce Plzně proseděl několik životních etap. Sice nebyl svědkem doby hojnosti, nýbrž holého boje o přežití, avšak na názor má jistě právo.
Evropská liga jako přítěž
Je dost pravděpodobné, že právě nahuštěný kalendář ukradl suverénovi sedm z devíti ligových bodů. Dvě remízy ze tří zápasů je velmi chudá vizitka.
Hráči vás sice budou přesvědčovat, jak je zápasový zápřah baví, protože pro ně bývají tréninky spíš rutinou, jenže tentokrát jim úspěšné tažení v Evropské lize spíš škodí. Těžké zápasy sice přinášejí originální zážitky, ale taky kumulují únavu a testují koncentraci.
„Kluci nedokážou přepnout na obyčejnější soupeře v lize a já se tomu ani nedivím. Znám to z vlastní zkušenosti a fakt to není sranda. Když jsem kopal poháry za Slavii, většinou jsme následující zápas v lize měli problémy. Motivace dělá divy,“vzpomíná útočník Robert Vágner, další z plzeňských patriotů.
Jistě, je to kacířská myšlenka, ale Plzni by se nejspíš hodilo, kdyby už poháry nehrála a mohla se soustředit na svůj hlavní úkol, čili získat titul!
Jenže představa, že ve čtvrtek večer vymaže dílčí neúspěšné skóre 0:2 se Sportingem Lisabon a poprvé v klubové historii proklouzne do čtvrtfinále, je příliš lákavá. Síly se určitě šetřit nebudou, trenér Vrba maximálně zarotuje se sestavou, aby mohl v neděli vyrazit na Zlín v plné zbroji.
„Ze všeho nejvíc teď Viktorka potřebuje, aby se sestava ustálila a dostala do tempa. Pak jí nikdo v lize nebude konkurovat,“soudí Michálek.
Jenže na ustálení teď není čas ani prostor. Zápas střídá zápas, trenér nemůže používat stejnou jedenáctku a nohy nejsou tak svěží, jak by být měly, což se naposledy projevilo v neděli. Byl to šestý plzeňský zápas během čtyř týdnů, sedmý a osmý jsou hned za rohem.
Nedělní zkušenost s Libercem jen potvrdila, že Plzeň musí na ligové scéně přidat. Až na počáteční a závěrečnou smršť bylo mužstvo zatuhlé, chyběl lepší pohyb, přímočarost, důraz v pokutovém území i úspěšné úniky po krajích. Plzeňská křídla Petržela, Kopic, Zeman nebo Kovařík nejsou v ideální formě, čímž trpí celé mužstvo.
„Až jsem si říkal: Ty bláho, kam se vytratila plzeňská klasika?“všiml si Vágner v neděli.
Ještě není hotovo
Průniků jeden na jednoho je ve srovnání s podzimem příliš málo, tím pádem je i méně centrů, méně rohů, méně šancí, méně gólů... Už třikrát zůstala jarní Plzeň na nule. Proti Liberci čekání na ligový gól konečně utnula, jenže zároveň zapomněla obezřetně bránit. „Pokud doma vedete 1:0 a 2:1, tak byste ten zápas měli zvládnout,“připomněl Pavel Vrba, jak se zápas vyvíjel. Zatímco Plzeň se pak zatáhla do křečovitého obranného valu, důrazný Liberec dobýval. A málem dobyl, což by měla být pro Plzeň další důležitá připomínka, že ještě není hotovo. Hlava v dlaních Kanonýr Michael Krmenčík dal v posledních třech ligových zápasech jediný gól.
Náš náskok se sice zmenšuje, ale já nemám důvod, abych se kvůli tomu znervózňoval.