Padesát odstínů byla velká šance

Přátelí se s Adele, píše hudbu s Edem Sheeranem a britský pop obohatila o další silný a podmanivý hlas. Zpěvačka Jessie Ware v Praze představila svou nejnovější desku Glasshouse.

Monika Zavřelová redaktorka MF DNES

Do koncertu zbývá pár hodin a pražské Divadlo Archa má za sebou menší potopu. Není jasné, jestli se vystoupení nebude muset zrušit, Jessie Ware však zůstává v klidu. „Mateřství mě naučilo trpělivosti,“vysvětluje s úsměvem.

Jak se vám zpívá s vědomím, že je vaše dcera v zákulisí?

Je to nádherné, ale zároveň velmi únavné.

Cítíte se kvůli tomu pod větším tlakem?

Kvůli tomu ne, ale s každou novou deskou přichází větší a větší tlak. V začátcích jsem to tak ale neměla. Moje vydavatelství ode mě tehdy nic moc neočekávalo. Nebyla jsem pro ně něco extra. S první deskou jsem si připadala, že mám štěstí, s druhou jsem si říkala, co se to sakra děje, a teď už tomu nerozumím skoro vůbec.

A co vás tedy stresuje teď? Sláva a úspěch?

To ne, nepřipadám si slavná. Nevedu hvězdný život. Kdybych se teď šla projít po Praze, je velmi nepravděpodobné, že mě někdo pozná.

Začínala jste jako vokalistka. Chtěla jste u toho zůstat?

V hodně divokých snech jsem si představovala, že jsem slavná a úspěšná jako Jennifer Lopezová, moc dobře jsem ale věděla, že se to nikdy nestane. A taky se to nestalo! Nicméně práce vokalistky mě bavila, byla jsem součástí týmu, jezdila po světě, vzpomínám na to ráda.

Kdy jste si uvědomila, že už se asi jako vokalistka na scénu nevrátíte?

Když jsem dostala nominaci na prestižní britskou hudební poctu Mercury Prize.

Někteří interpreti jsou v dnešní době produktem pěveckých soutěží. Zkusila jste si ji někdy?

Ano! V sedmnácti mě přihlásila máma, ale neprošla jsem přes první kolo. Tehdy mě to však moc netrápilo. Brala jsem to jako zkušenost. Navíc mě baví se na takové soutěže dívat, dříve jsem je sledovala až v nezdravém množství. Vadí mi jen, když něčí slávu postaví pouze na jeho nešťastném osudu a talent jde stranou.

Jak je možné, že jste s tak výrazným hlasem nepostoupila v soutěži dál?

Šlo o to, jak jsem vystupovala. Přišla jsem do místnosti s hlavou dolů, zírala do země, pomalu jsem je ani nepozdravila.

Takže jste měla problémy se sebevědomím?

Mám je pořád! Cítím se nejistá v tolika věcech. A teď to nemyslím nijak špatně, ale kvůli nové desce pořád mluvím s novináři o sobě a své hudbě a není mi to moc příjemné. Chci prostě zpívat.

Na vaši aktuální nahrávku Glasshouse přispěl Ed Sheeran. Jak se s ním pracuje?

On si je tak jistý a vědom svého talentu, že mě to až fascinuje a hlavně inspiruje! Je to neskutečné a vůbec to nemyslím ve zlém. Napsala jsem s Edem Sheeranem své nejoblíbenější písničky a nedám na něj dopustit.

Jak vypadá jeho tvůrčí proces?

Ed Sheeran nepotřebuje nějaké zvláštní zacházení nebo prostředí, aby mohl psát hudbu. Pokud má u sebe kytaru, je to všechno, co potřebuje.

Podílela jste se na soundtracku k Padesáti odstínům šedi. Je to proto, že jste s autorkou knihy E. L. Jamesovou dřív pracovala?

Je to možné, ale nikdy jsem nepátrala po důvodu, proč mě oslovili.

Máte tu ságu ráda, nebo to bylo spíše byznysové rozhodnutí?

Když jsem slyšela, kdo všechno se bude na soundtracku podílet, zaujalo mě to, takže šlo spíš o velkou příležitost, u níž jsem nechtěla chybět.

V sedmnácti mě máma přihlásila do pěvecké soutěže, ale neprošla jsem přes první kolo. Jessie Ware, zpěvačka