Parkurový Laver Cup v Česku. Pojede i Kellnerová?
V prosinci do Prahy dorazí světová špička v parkurovém skákání. Patří do ní i Anna Kellnerová, dcera majitele firmy PPF Petra Kellnera
Ve slušivém světlemodrém saku, bílých kalhotách a s vlasy v culíku dorazila na včerejší tiskovou konferenci do pražské O2 areny. Na dotazy odpovídala obsáhle, bez velkého přemýšlení, k tomu se neustále usmívala.
Anna Kellnerová. Dívka, která je v mnoha ohledech výjimečná.
Jednak svým nesporným talentem v parkurovém skákání, ve kterém se v jedenadvaceti letech kvapem blíží světové špičce. Nebo také rodinným zázemím – je dcerou majitele finanční skupiny PPF Petra Kellnera.
V prosinci by právě ona měla být jednou z hlavních tváří Global Champions Prague Playoffs 2018 – největší akce světové série v parkurovém skákání. Uskuteční se v aréně, jež loni hostila třeba úvodní ročník Laver Cupu, exkluzivního setkání tenisových hvězd. „A tohle bude takový parkurový Laver Cup,“říká Jan Andrlík, předseda organizačního výboru.
„Nic podobného v Česku nebylo. Dřív se v Praze konaly závody nižších kategorií. Ale ten pětihvězdičkový tady nikdy nebyl. Pro mě je to neuvěřitelné a to jsem objel kus světa,“říká Aleš Opatrný, sedminásobný mistr republiky a kolega Kellnerové z týmu Prague Lions.
Od 13. do 16. prosince se v Praze představí šestnáct nejlepších týmů světa, pro které je připraveno 11,5 milionu eur na prémiích. I proto do Česka na konci roku přijede to nejlepší, co parkurový svět nabízí. A snad tedy i Anna Kellnerová, která se do pražského finále musí nejprve probojovat. Klíč je jednoduchý – posbírat v průběhu roku co nejvíc bodů v Global Champions League, takové Lize mistrů v parkurovém skákání. „Pro mě to je hlavní a největší cíl sezony. Právě k němu budu všechno směrovat,“říká nadaná dívka.
Když byla malá, místo panenek si hrála s plyšovými koňmi. „Dokonce jsem je prý dávala do kočárků nebo je balila do plenek. Aspoň mamka mi to tak říkala,“zasměje se trojnásobná mistryně republiky v mládežnických kategoriích.
Spolu s rodiči objížděla stáje, klepala na dveře a ptala se, jestli by koním mohla zanést vodu nebo jim aspoň zamést ve stájích. „Máma s tátou na mně viděli, že koně odmala miluju. Nejprve se trochu báli, ale pak mi dovolili udělat si jezdeckou licenci a jezdit po závodech. A mě už to nepustilo,“vypráví Kellnerová.
Na koni poprvé seděla v šesti letech, více začala jezdit až v jedenácti dvanácti, kdy si také udělala licenci. Rodina s ní občas zažívala perné chvilky. Doma neměl s koňmi nikdo zkušenosti, Kellnerovi netušili, co všechno takové parkurové skákání obnáší.
„Všichni jsme se učili za pochodu a celou rodinu to stálo hodně sil. I sourozenci museli pochopit, proč jsem o víkendech pořád pryč, proč nejsem doma na oběd a podobně. Občas jsme se v tom plácali, ale vždycky jsme drželi pohromadě,“říká česká parkurová jednička.
A proč v mládí zvítězil zrovna parkur? „Na dostihy jsem moc vysoká, tam bych se nevešla. A už předtím, než jsem si udělala licenci, tak mě bavilo skákat přes ty malé překážky. Byl to pro mě adrenalin. Ten pocit při skoku je úžasný. Čím víc zkušeností jsem měla, tím výš jsem mohla skákat a tím větší pocit svobody jsem cítila,“říká.
Nyní na svých koních skáče bez problémů metr a půl vysoko a kromě pražské galashow už přemýšlí o olympijských hrách v Tokiu 2020.
„Ta je pro mě největším sportovním snem,“přiznává.