Kam s miliardami? Co stavět dálnice?

Andrej Babiš se nechal slyšet, že by chtěl důchodcům a studentům zařídit hromadnou dopravu za čtvrtinu původní ceny. V podstatě zadarmo. Tak jednoduché to však není, protože všechno, co je „zadarmo“, musí nakonec někdo zaplatit. Nad tímto návrhem mi zůstává rozum stát. Nezaznamenal jsem totiž žádný společenský požadavek, který by tomuto nevratnému rozhodnutí vlády v demisi předcházel. Nevšiml jsem si ani analýzy stávajícího stavu. Babiš se ale asi poradil se svými PR experty a rozhodl se pro masivní útok na svoji cílovou voličskou skupinu. S nápadem se zjevně inspiroval na Slovensku, kde se však avizované pozitivní efekty masivních slev nedostavily. Spíše naopak, lidé nechtějí jezdit v přeplněných vlacích, proto opět častěji volí dopravu autem.

Důležité je to, kde na to stát vezme peníze. Navržené opatření totiž zvýší mandatorní výdaje státu o šest miliard korun ročně, které pošle stát dopravcům. Pokud má stát šest miliard a neví, co s nimi, proč je raději neinvestuje do stavby nových dálnic či železnic? Investice by umožnily napojení do celoevropské sítě a zkvalitnily dopravu v Česku, ale vláda v demisi místo toho přichází s dalším populistickým plácnutím do vody.

A navíc, z šesti miliard pro dopravce je vyhrazena necelá polovina Českým dráhám, které už nyní pobírají z veřejných zdrojů přibližně 13 miliard korun ročně. Systém financování dopravy se tak začíná nekoncepčně prodražovat, nehledě na to, že stát nebude mít v podstatě žádnou možnost kontrolovat, zda dopravci vykazují reálná čísla přepravených „dotovaných“pasažérů, nebo je schválně nadsazují, protože premiér v demisi slíbil, že to zaplatí. Tedy ne on, ale daňoví poplatníci. — Zbyněk Stanjura, poslanec ODS