Ghúta dělá titulky, Afrín jen ticho
Hodně potichu padla kurdská enkláva Afrín do rukou Turků a jejich spojenců, syrských arabských povstalců.
Západ má rád Kurdy, z bezpečné vzdálenosti se nad jejich osudem i dojímá, ale nikdy jim nepomůže. Zní to jako výčitka, ale je to hlavně produkt situace, která trvá už celé století. Kdo by asi chtěl demontovat Turecko, Sýrii a Irák kvůli Kurdům, aby napravil starou nespravedlnost a dodal „největšímu národu bez státu“, jak se nesprávně říká (jsou totiž i větší národy bez státu), samostatnost... Znamenalo by to rozebrat celý Blízký východ.
Přesto je to ticho zarážející. Všichni se tvářili, že hledí jinam. A tak koukali na východní Ghútu u Damašku, kterou ve stejné době dobýval Asad. To bylo dobré alibi.
Zatímco mrtví v Ghútě dělali titulky, mrtví v Afrínu měli jen krátké zprávy. Přitom máme-li věřit nevěrohodným zprávám ze Sýrie, byl Afrín zhruba totéž jako Ghúta.
V Ghútě má být údajně čtvrt milionu lidí, v Afrínu dvě stě tisíc. V Ghútě zahynulo na tisíc lidí, v Afrínu taky asi tisíc. Z Ghúty teď prchají lidé po tisících, když už je tam islamisté nemohou udržet jako živé štíty, z Afrínu prý už utekli všichni, jak to tvrdí kurdské zdroje. V Ghútě občas zasáhnou nemocnici, v Afrínu podle Kurdů Turci také vybombardovali nemocnici. Přesto se kvůli Ghútě křičí a kvůli Afrínu mlčí.
Dokonce když konečně mohou utíkat nešťastníci z Ghúty, říká se jim uprchlíci, kdežto o nešťastnících z Afrínu se diplomaticky říká, že jsou bez domova či přemístění.
Afrín padl celkem potichu, přestože poprvé za sedm let syrské války si stát zvenčí uloupl kus Sýrie. Turci se asi nezdrží, za ně tam budou oblast držet jejich syrští spojenci, kterým se nějak zatočilo kormidlo, takže místo proti Asadovi teď s Turky bojují proti syrským Kurdům. Ti si za to trošku mohou sami, i když jejich vina to nebyla. Chtěli příliš mnoho: první roky se drželi stranou války, ale pak je do ní vtáhl Islámský stát. Bránili se úspěšně – tak úspěšně, že najednou drželi skoro celý pás podél tureckých hranic. Pokušení bylo příliš silné: co kdyby z pásu udělali embryo státu. To si Turecko nemohlo nechat líbit, protože to přivolávalo problém s Kurdy u nich doma.
Kromě toho Kurdové, rozčilení na Araby, kteří je masakrovali pod vlajkou Islámského státu, z některých míst vyháněli arabské obyvatelstvo. Teď i jejich starému území hrozí arabizace.
Kurdové Afrín vyklidili, protože byl odříznutý od jejich hlavních území a nedal se zásobovat. Hlavní kurdská země začíná až u města Manbídž víc na východě. Tam jsou i Američané, s nimiž žijí Kurdové v symbióze: USA je chrání, Kurdové jim za to dělají v Sýrii pěchotu. Jsou poslední, koho tam Amerika má.
Turci řekli, že si přijdou i pro Manbídž a pak půjdou pořád dál podél hranice. To je rukavice hozená USA. Pokud se Američané stáhnou, mohou odejít rovnou i ze Sýrie, protože se tam už nebudou mít o koho opřít.