Formuje se nová mladá generace?

Poslední demonstrace, zvláště ty studentské, byly politiky, komentátory a diskutujícími na sociálních sítích přijaty různě: příznivě, neutrálně i odmítavě. Ale nechme stranou, v jakých to bylo proporcích, proti komu či za koho nebo za co se demonstrovalo. Rozhodující je, že šlo o projev občanské aktivity, jakkoli pro někoho jednostranné, v níž se po dlouhých letech výrazněji ozvali mladí lidé. Nejde proto v tomto procesu o formování nové mladé generace? Z tohoto sociologického hlediska jsme zatím měli spíše generaci apatickou.

Vědecko-výzkumní pracovníci Univerzity Karlovy identifikovali, že se u nás na základě historických událostí v minulém století zformovalo v adolescenci a v rané dospělosti deset dosud žijících generací. Z aktivního života v podstatě odešla nebo odchází ztracená generace s determinujícím zážitkem první světové války, dále generace nové republiky, hospodářské krize, obrany národa, prohry druhé světové války, míru a zapomnění, stejně tak generace modrých košil padesátých let a obrodného procesu let šedesátých. V aktivním životě zůstává generace ovlivněná normalizací.

17. listopad 1989 zrodil generaci svobody a po ní nastoupila generace pravidel podle peněz poznamenaná privatizací. Předpokládalo se, že vstupem do Evropské unie se zformuje generace EURO, to jest mladých lidí zaměřených na evropské společenství. Krize Unie to pravděpodobně znemožnila a naše společnost zatím pro zrod generace jiného typu nevytvořila podmínky.

Zamýšlíme-li se nad současnou hektickou dobou, bylo by potěšitelné, kdyby se nejen z demonstrujících, ale i z těch, kteří měli své důvody na ulici nejít, vytvořila generace ochrany ústavních práv a regenerace liberální demokracie bez deformující zátěže neoliberalismu. Už proto, že tato generace bude mít zásadní vliv na dění téměř do konce 21. století.